Teoretický rámec
OBSAH
HOLOTROPNÍ DÝCHÁNÍ
Systémy kondenzovaných zážitků – COEX systémy
Systémy kondenzovaných zážitků (neboli COEX systémy) představují koncept, který se do jisté míry podobá konceptu psychologických komplexů, který známe převážně z děl Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga. COEX systémy nicméně pokrývají větší fenomenologickou oblast, což odpovídá rozšířenému chápání lidské psýché, jak ho ve svém díle prezentuje Stanislav Grof.
COEX systém je tvořen emočně podobně zabarvenými vzpomínkami, jež utvářejí smysluplné, tematicky koherentní struktury. Systémy kondenzovaných zážitků do velké míry ovládají způsob, jakým vnímáme svět, sami sebe, jak se chováme, jak reagujeme na okolí a jak prožíváme mezilidské vztahy. Tyto vzpomínky mohou mít původ v různých obdobích našeho života a obvykle jsou spojeny s událostmi vyznačujícími se výjimečně silnou emoční aktivací, například utrpěním fyzického či psychického traumatu. Obsahují ale také materiál z jiných úrovní psýché než z biografické. Grof vypozoroval, že COEX systémy prakticky vždy zahrnují výraznou perinatální složku, a jejich kořeny lze častokrát sledovat až do transpersonální oblasti. S tím jak v holotropním procesu postupujeme dále, postupně objevujeme, že materiál, který se vynořuje do našeho vědomí, je vždy uspořádaný do konkrétního COEX systému, s určitým tématem a emočním charakterem. Subjektivně toto vnímáme jako odvíjející se osobní „příběh“ či „cestu,“ kterou se můžeme nechat vést a jejíž následování nám dává smysl. Může trvat mnoho měsíců ba i let systematické holotropní terapie, než se podaří plně zvědomit celý COEX systém. COEX může zahrnovat nejen bolestivé a traumatické vzpomínky, ale také extatické a blažené prožitky. Podle Grofa může v psýché každého jedince působit několik těchto systémů.
Na ukázku si můžeme uvést některé příklady klasických témat či „společných jmenovatelů“ COEX systémů z Grofovy knihy Psychologie budoucnosti:
„Jednotlivé vrstvy určitého systému mohou například zahrnovat veškeré významné vzpomínky týkající se zážitků ponížení, degradace osobnosti nebo zostuzení, jež nám nabourávají vlastní sebeúctu. V jiném COEX systému může být společným jmenovatelem úzkost vyplývající ze zážitků různých šokujících a otřesných situací nebo klaustrofobních a dusivých pocitů vyvolaných tísnivými a omezujícími okolnostmi. Jako další společný motiv lze uvést odmítavé chování (rejekci) a bolestný nedostatek citových vztahů (citovou deprivaci), jež narušují naši schopnost projevit důvěru mužům, ženám anebo lidem celkově. Do tohoto seznamu můžeme rovněž zařadit situace, které v nás vyvolávají silné pocity provinění a vlastního selhání, dále události, jež v nás zanechávají přesvědčení, že sex je cosi nebezpečného nebo odporného, anebo setkání s bezohlednou agresí a násilím. Důležité jsou zejména systémy kondenzovaných zážitků, které obsahují vzpomínky na situace, kdy došlo k ohrožení života, zdraví a celistvosti těla.“
Dalším velmi zajímavým a důležitým rysem COEX systémů je jejich schopnost ovlivňovat naše chování takovým způsobem, že sami nevědomě vytváříme vnější situace nebo kontexty, které odpovídají našemu vnitřnímu stavu, evokovanému COEX systémem aktuálně ovládajícím naše psychologické nastavení. (Je zajímavé, že v době, kdy se tak děje, obvykle pojímáme svou situaci jakoby „naruby“, tedy že náš vnitřní emocionální stav je způsobován vnějšími okolnostmi, jelikož obrácený sled se, z jistých důvodů, zpravidla příčí naší intuici.) Jedním z možných způsobů, jak tomuto procesu porozumět, je pojmout ho jako autonomní ochranný mechanismus naší psychiky, jehož funkcí je zamezit nesouladu mezi naší vnitřní a vnější realitou.[10]
Je-li například v psychice jedince aktivován COEX v jehož obsahovém materiálu převládá směs pocitů dobrodružného vzrušení a napětí, sexuální vydrážděnosti a chuti riskovat, to vše provázené prvky znechucení a obscenity, takový člověk pak může tyto impulzy naplňovat svým chováním tak, že se potuluje v noci vykřičenými čtvrtěmi, vyhledává prostitutky, rozhazuje peníze a shání kokain. Anebo pokud aktivnímu COEX systému dominují stavy paranoie, nedůvěřivosti, sebelítosti a závisti, může se pak takový jedinec opakovaně ocitat v situacích, kdy se k němu lidé obracejí zády, vzbuzuje u kolegů či příbuzných nepřátelské reakce, nebo do svého obydlí nevědomky přiláká zloděje.[11]
Abychom si dotvořili představu o tom, jak může takový silný destruktivní COEX systém negativně ovlivnit život jedince, a jakým způsobem následně lze dospět k jeho vyřešení v procesu prožitkové holotropní terapie, uvedeme si konkrétní příklad, a to opět z Grofovy knihy Psychologie budoucnosti. Grof si pro tento účel ve své knize vybral dosti drsný příběh sedmatřicetiletého učitele Petra, který byl několikrát hospitalizován a léčen na psychiatrickém oddělení v pražských Bohnicích, v době kdy tam Grof vedl svůj intenzivní výzkum v oblasti psychedeliky asistované psychoterapie.[12]
V době, kdy jsme začali naše zážitková sezení, se Petr téměř nedokázal o sebe v každodenním životě postarat. Byl posedlý představou, že musí najít muže určitého fyzického vzhledu, pokud možno oděného v černém. Chtěl se s tímto mužem spřátelit a povědět mu o své naléhavé touze nechat se zamknout v temném sklepě a vystavit se různým ďábelským formám fyzického a duševního týrání. Často se nedokázal na nic jiného soustředit a bez cíle se potuloval městem, kde navštěvoval veřejné parky, záchodky, bary a nádraží a snažil se najít toho „pravého muže“.
Několikrát se mu podařilo přemluvit, či podplatit muže, kteří vyhovovali jeho požadavkům, aby splnili jeho přání. Jelikož měl zvláštní schopnost vyhledávat lidi se sadistickými sklony, byl dvakrát téměř zabit, několikrát vážně zraněn a jednou oloupen o všechny peníze. Při těch příležitostech, kdy se mu podařilo dosáhnout toho, po čem toužil, prožíval nesmírný strach a současně i silný odpor k mučení, jemuž byl vystaven. Petr trpěl sebevražednými depresemi, impotencí a občasnými epileptickými záchvaty.
Když jsme probírali jeho životní osudy, zjistil jsem, že jeho problémy začaly v Německu za druhé světové války v době totálního nasazení. Nacisté využívali lidi, které deportovali z okupovaných území, na práci v místech, jež byla ohrožována nálety, například ve slévárnách a továrnách na výrobu munice. Během tohoto období ho dva důstojníci SS pod pohrůžkou zastřelení opakovaně nutili, aby se zapojil do jejich homosexuálních praktik. Po skončení války, kdy byl Petr propuštěn, zjistil, že i nadále vyhledává homosexuální styk v pasivní roli. Tyto sklony se postupně rozvinuly do fetišismu pro černé šaty a nakonec v již zmíněné komplexní obsedantně kompulzivní masochistické jednání.
Patnáct po sobě následujících psychedelických sezení, jimiž prošel, odhalilo, že v hloubi jeho problémů působí velmi zajímavý a významný COEX-systém. Ve vrstvách tohoto konkrétního systému, nejblíže k povrchu, se nacházely Petrovy poslední traumatické zážitky s jeho sadistickými partnery. V několika situacích byl spoután provazy, uzamčen ve sklepě bez vody a jídla a podle svého přání mrskán a škrcen. Jeden z těchto sadistických partnerů ho udeřil do hlavy, svázal provazem a poté co mu ukradl všechny peníze, ho nechal ležet spoutaného v lese.
Nejdramatičtější situaci zažil s mužem, který mu tvrdil, že má v lese chatu se sklepem, po jakém Petr toužil a slíbil mu, že ho tam zavede. Ve vlaku, kterým cestovali na slíbené místo, si u svého společníka všiml objemného a podezřele vypadajícího batohu. Když jeho společník odešel na záchod, stoupl si Petr na sedadlo, nahlédl do podivného zavazadla a objevil v něm celý arzenál vražedných zbraní včetně pistole, obrovského řeznického nože, čerstvě nabroušené sekery a chirurgické pilky, která se používá k amputacím. V záchvatu paniky vyskočil z jedoucího vlaku, načež utrpěl vážná zranění. Prvky z uvedených situací vyplňovaly nejbližší vrstvy Petrova nejzávažnějšího COEX-systému.
Hlubší vrstva téhož systému obsahovala vzpomínky z Třetí říše. Při sezeních, kdy se vynořovala tato část vzorce systému kondenzovaných zážitků, opětovně a podrobně prožíval své zážitky s důstojníky SS se všemi složitými průvodními pocity. Navíc znovu prožil i další traumatické situace z války a vyrovnával se s celkovou tíživou atmosférou tohoto období dějin. Objevovaly se mu mimo jiné vize pompézních nacistických vojenských přehlídek a shromáždění, praporů s hákovými kříži, zlověstných obrovských znaků s orlicí a scén z koncentračních táborů.
Poté sestoupil do ještě hlubších vrstev, kde prožíval situace ze svého dětství. Rodiče často Petra trestali, zvláště jeho otec – alkoholik, který se v opilosti choval velmi hrubě a často ho sadisticky bil širokým koženým řemenem. Matka ho s oblibou trestala tím, že ho zamykala do tmavého sklepa, kde musel bez jídla trávit dlouhou dobu. Petr si ji nedokázal vybavit jinak než v černých šatech. V tomto okamžiku si uvědomil, že jedna z příčin jeho obsese by mohla spočívat v touze po utrpení, které zahrnovalo veškeré prvky trestů, jež mu rodiče uštědřovali.
Avšak, to nebylo vše. S postupem jeho další léčby se celý proces prohluboval, až se Petr střetnul s traumatem vlastního porodu i veškerými brutálními okolnostmi, které ho provázely. Tato situace obsahovala veškeré prvky, jež očekával od sadistického zacházení, po němž tak zoufale toužil, čili temný uzavřený prostor, zablokování a omezení pohybu těla a vystavení se nesmírnému tělesnému a citovému utrpení. Znovuprožitím porodního traumatu se mu konečně podařilo vyřešit složité příznaky jeho poruchy, a to v takové míře, že mohl opět začít žít relativně normálním životem.
Teď už je ale načase opustit scénu psychiatrického oddělení a zaměřit pozornost na jeden z nejvíce fascinujících teoretických konceptů Grofovy kartografie, totiž na …
