Holotropní dýchání
Co to je a jak nám může pomoci

Holotropní dýchání představuje účinný nástroj  psychospirituální transformativní praxe, který původně vyvinuli manželé Stanislav a Christina Grofovi. Mimo to ho lze také chápat jako  prožitkovou psychoterapeutickou techniku. I když ho Dr. Grof ve svých dílech často označuje termínem „holotropní terapie“, v praxi o holotropním dýchání obvykle uvažujeme spíše jako o prostředku k sebeobjevování než jako o psychoterapeutické technice jako takové. Ukázalo se totiž jako velmi přínosné nejen v obdobích, kdy čelíme psychickým nesnázím, ale také v časech, kdy se cítíme celkově v dobře, avšak hlodá v nás zvídavost a toužíme po dobrodružství, hlubším porozumění sobě samým, vztahům s našimi blízkými i celkově světu kolem nás. Někteří z nás v sobě mohou dokonce objevit touhu otevřít své vnímání transcendentní dimenzi reality a i v tomto případě bude holotropní dýchání skvělým pomocníkem. Z toho vyplývá, že psychické obtíže (či přímo dysfunkce) na jedné straně a duchovní probuzení a osvícení na straně druhé lze chápat jako dva krajní protipóly jednoho spektra fungování lidské mysli.

Co znamená slovo „holotropní“?

Pojďme se nyní zaměřit na výše zmíněnou terminologii. Ústřední koncept celé metody vystihuje výraz holotropní, který je složeninou dvou řeckých slov: „όλο“ [ólo] znamenající „celek“ a „τρεπειν“ [trépin] ve významu „směřovat“. Slovo „holotropní“ tak lze přeložit jako „směřující k celistvosti“.[1] Tento pojem reflektuje základní myšlenku, že jako lidské bytosti začínáme svůj vývoj ve stavu fragmentace a následně usilujeme o dosažení stále větší míry celistvosti či úplnosti. Toto se vztahuje primárně k našemu , čili obecně řečeno k naší niterné prožitkové skutečnosti, s níž se subjektivně ztotožňujeme. Idea, že tento holotropní proces je součástí naší lidské přirozenosti, je ve shodě s pojetím řady psychologických škol, z nichž můžeme uvést dílo Carla Gustava Junga, vývojovou psychologii (Piaget), humanistickou psychologii (Maslow), integrální psychologii (Wilber) a zejména pak transpersonální psychologii. Co je však nejspíš ještě důležitější, že rezonuje napříč školami západních i východních filozofií a je jádrem všech velkých světových duchovních tradic.

Jak tedy do toho všeho zapadá holotropní dýchání? Jednoduše a přirozeně. Teď už víme, že v sobě máme niternou a neustále činnou tendenci směřovat k stále vyšším úrovním úplnosti (neboli integrity) a víme také, že tento pohyb k stále vyšším úrovním celistvosti lze chápat jako směřování k vyšším úrovním zdraví (duševního, ale i tělesného). Jedinou otázkou pak zůstává, jak odstranit jakékoliv překážky, které tomuto procesu stojí v cestě.

A právě zde se otevírá prostor pro holotropní dýchání. Představuje sofistikovanou, a přesto překvapivě jednoduchou a elegantní metodu k přechodnému odstranění podstatné části překážek, které obvykle blokují, nebo alespoň výrazně zpomalují sebeuzdravující proces přirozeně probíhající v našem organizmu. Holotropní dýchání nám tak dává příležitost urychlit náš celkový vývoj. Více o tom, jak to celé funguje, se dozvíte v části Metoda.

Psychospirituální transformativní praxe

V úvodu jsme si řekli, že holotropní dýchání je formou psychospirituální transformativní praxe. Ale co to vlastně znamená? Napoví nám právě samotný název. Zaprvé zde vidíme spojení psychologického a duchovního (tedy spirituálního) rozměru našeho bytí. Když uvažujeme o psychologické složce naší existence, obvykle máme konkrétně na mysli psychodynamický aspekt naší mysli, jinými slovy vzájemnou souhru různých částí naší osobnosti, jako jsou vzpomínky, motivace, záměry, či emoční a myšlenkové vzorce, které se vynořují z hlubin nevědomé mysli. Všichni z osobní zkušenosti víme, že tyto niterné části mohou někdy vzájemně vstupovat do konfliktu, přičemž míra intenzity těchto konfliktů z velké části určuje celkovou kvalitu našeho života. Většina z nás rovněž poznala, že některé z těchto konfliktů nám dokážou komplikovat život s velkou vytrvalostí. S využitím rozšířených (holotropních) stavů mysli lze, za předpokladu, že se jedná o dobře facilitovaný a integrovaný proces, dodat do celé situace novou, hluboce ozdravnou dynamiku. Lidé pak tyto prožitky nezřídka popisují jako objevení „chybějícího dílku skládanky,“ jiní je třeba zase přirovnávají k vložení postrádaného kolečka do hodinového stroje, který se tím uvedl do chodu a rozpohyboval se vpřed. To, co se tito lidé snaží popsat je skutečnost, že se v nich probudil určitý vývojový proces. A právě zde přichází na řadu slovo transformace. V závislosti na jedinečném vnitřním uspořádání každého člověka může tento vývojový proces dříve či později vyústit ve významnou životní transformační událost vyznačující se radikálním posunem v rozsahu vnímání. Člověku se otevře vstupní brána do úplně nové, mimořádně rozsáhlé dimenze prožitkové reality. Tato revoluční událost v životě lidského jedince je v mnoha kulturách a duchovních tradicích chápána jako počáteční duchovní otevření (nezaměňovat s pojmy probuzení či osvícení ve smyslu pokročilých stádií lidské duchovní vyzrálosti).

Prožitková psychoterapeutická technika

Do třetice, abychom ještě o trochu lépe pronikli do podstaty a smyslu holotropního dýchání, pojďme si blíže objasnit i termín prožitková psychoterapeutická technika. V dnešní době je popularita nejrůznějších psychoterapeutických přístupů a technik na vzestupu, takže téměř každý má alespoň obecné povědomí o tom, co to psychoterapie je. Je možné se domnívat, že její kořeny sahají až kamsi do prehistorických časů, kdy měl předchůdce soudobé moderní psychoterapie podobu důvěrného rozhovoru se starším a moudrým členem rodiny či kmene, možná vlastní babičkou, nebo knězem či šamanem. Lidé přirozeně vyhledávali laskavou, soucitnou a přijímající společnost nejzkušenějších a nejdůvěryhodnějších členů svých společenství, s nimiž mohli sdílet svá trápení, a skrze sebevyjádření a sdílení své bolesti dojít úlevy a vnitřního usmíření. To vše si mnohé kultury uchovávají dodnes, neboť akt prostého sdílení strastí s druhým člověkem v kontextu důvěry a respektu ani dnes neztrácí nic ze své hodnoty a důležitého léčivého potenciálu.

V moderní době se poznání na poli psychoterapie čile vyvíjelo a postupovalo systematicky vpřed, zejména poté, co své revoluční objevy, nové teorie a psychoanalytické metody předložili Sigmund Freud a Carl Gustav Jung. Výraznou měrou tento vývoj obohatil svým dílem i Stanislav Grof, který si s velkou naléhavostí začal uvědomovat omezení převážně verbálních terapeutických přístupů svých předchůdců. Díky svému vzdělání v oblasti psychologie a psychiatrie, obdivuhodným znalostem z mnoha dalších vědních oborů, široké obeznámenosti s šamanskými tradicemi mnoha původních etnik a kmenů, ale i východními spirituálními tradicemi a jejich systémy transformativních praxí, mystickými školami západní kultury, a v neposlední řadě také díky vlastnímu klinickému výzkumu s psychiatrickými pacienty, si Dr. Grof brzy uvědomil, že aby mohla jakákoliv psychoterapeutická technika být skutečně účinná, musí překročit omezení čistě verbálního (analytického) zpracovávání a začít využívat také mimořádné stavy vědomí, ve kterých ozdravný proces může, je-li přijat s porozuměním a podporou, probíhat spontánně a souběžně na všech úrovních existence (tělesné, emoční, konceptuální i duchovní) – jinými slovy, skrze přímý plnohodnotný prožitek, nikoliv pouze prostřednictvím slov. A právě z tohoto uvědomění a porozumění se zrodila metoda holotropního dýchání – ze stejného uvědomění a porozumění, které již celá tisíciletí střeží domorodí šamani a autentičtí lidoví léčitelé.

Potřebujeme holotropní terapii?

Pokud jde o emoční vyrovnanost a naše duševní i tělesné zdraví, většinou přirozeně chápeme, že tyto aspekty života musíme udržovat v co nejlepší kondici, chceme-li žít naplněný a šťastný život. Většina z nás intuitivně prožívá své tělo a mysl jako sebe samé a je tak vcelku přirozené, že chceme, aby obě tyto složky byly zdravé, silné, dobře fungující, schopné dalšího růstu, vývoje a regenerace a pokud možno je nic netrápilo. Každý člověk chce být zdravý a šťastný, proto i odpověď na úvodní otázku zní: ano, jakýkoliv účinný nástroj, který posiluje naše zdraví a rozvoj je bezpochyby smysluplný a užitečný.

To ale není všechno. Holotropní dýchání, podobně jako kterákoliv jiná autentická a efektivní duchovní praxe, přináší další výhody, jež jdou mnohem dál za pouhé dosažení štěstí a zdraví jednotlivce. Jakmile docílíme určité úrovně vnitřní integrace, pozitivní účinky naší praxe začnou přirozeně proudit z našeho nitra směrem ven, do světa kolem nás, prostřednictvím našich záměrů, slov a činů. Tento princip je již tisíce let dobře znám v duchovních tradicích a souvisejících systémech duchovních praxí, jakými jsou například buddhismus a jóga. Právě takhle vypadá holotropní proces v praxi. Skrze zkoumání své niterné reality, postupného poznávání čím dál tím většího množství dříve nedostupných částí nás samých a jejich následného začlenění do stále ucelenějšího, autentického já, se stáváme stále více celistvými. Krok po kroku se učíme přijímat jak světlé tak i temné stránky psýché do své stále zralejší osobnosti.

But it doesnt stop there! If we carry on with our practice, a true miracle begins to emerge right before our eyes, in our bodies and minds. As we continue gaining direct insight into the nature of consciousness itself [2], it becomes increasingly self-evident to us that what we previously saw as “out there”, “outside” or “other”, is actually an integral part of our expanding, conscious self – a truly Copernican revolution in how we perceive the world! Not only does this constitute a quantum leap in our personal freedom, since we now begin to see that it is actually our very own mind which creates the world we live in, but, even more importantly, since we now perceive the world as being a part of ourselves, we instinctively start to relate to the environment, Nature, and everybody around us, with the same intuitive care and loving attention that we would naturally pay to ourselves. This is the true benefit of holotropic practice. This is how humanity needs to take its next step forward.

Holotropic Bohemia, holotropic breathwork
Teorie

This is how Site Sections are decorated.

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Cursus mattis molestie a iaculis at. Velit sed ullamcorper morbi tincidunt. Natoque penatibus et magnis dis parturient montes nascetur ridiculus mus. Id interdum velit laoreet id donec ultrices tincidunt arcu non. Fusce ut placerat orci nulla pellentesque dignissim enim sit. Dignissim suspendisse in est ante in nibh mauris. Egestas egestas fringilla phasellus faucibus scelerisque eleifend donec pretium vulputate. Nibh ipsum consequat nisl vel. Pellentesque id nibh tortor id aliquet lectus proin nibh. Pellentesque habitant morbi tristique senectus et netus et malesuada. Amet aliquam id diam maecenas ultricies mi eget mauris. Enim blandit volutpat maecenas volutpat blandit aliquam etiam erat. Odio tempor orci dapibus ultrices in iaculis nunc sed augue. Erat imperdiet sed euismod nisi porta lorem mollis aliquam.

Výraz „set a setting“, který je dnes široce užíván zejména v hlubinné psychologii a v psychedelických kruzích, původně zavedl na počátku šedesátých let dvacátého století Timothy Leary.

Tím je míněno, že během transpersonálního zážitku se můžeme, v kontrastu k našemu běžnému ztotožnění se se sebou samými, prožitkově ztotožnit například s nějakou jinou bytostí, třeba zvířetem nebo druhým člověkem. Během takového zážitku jsme si plně a důvěrně vědomi mentálních a fyzických složek a charakteristik té bytosti, tak jak je prožívá sama v sobě a o sobě. Avšak může se také stát, že se z prožitku vytratí i samotná hranice mezi „já“ a „ne-já“. Jde o sebe-reflektující aspekt naší mysli, který zůstává konstantní v obou uvažovaných případech — prožívání sebe sama jak ve své obvyklé podobě, tak i v podobě zvířete nebo jiného člověka. V psychedelickém nebo holotropním zážitku se hranice mezi „já“ a „ne-já“ může příležitostně zcela vytratit. V tom okamžiku „já“ neexistuje.

Teorie psychoanalýzy prezentuje klasické dělení na tři složky osobnosti: id, ego a superego. Stručně řečeno id představuje nevědomé biologické pudy, superego souhrn naučených a zvnitřnělých pravidel chování z dětství (tj. osvojování si hygienických návyků, vymezování a respektování osobních hranic, atd.), a ego je pak sebe-vědomé já, fungující jako vyrovnávací činitel a prostředník mezi id a superegem. V rozšířeném, holotropním stavu vědomí se může stát, že například zcela autenticky a plnohodnotně prožijeme současné ztotožnění se s vlastním běžným já a já svého otce, což následně vyústí v získání nového náhledu na náš vztah s naším skutečným otcem, a zároveň i na vztah odpovídajících složek naší osobnosti (ego a superego). Lze si představit i situaci, kdy náš zážitek překročí veškeré limity psychoanalytického modelu (zejména pokud jsme s ním například byli důvěrně obeznámeni a vnímali vnitřní dynamiku svojí osobnosti skrze jeho optiku), a to tak dramaticky a v takovém rozsahu, že se pro nás celý tento koncepční konstrukt stane úplně irelevantním. Následně by pak bylo nevyhnutelné přijmout rozsáhlejší a ucelenější obraz svého já.

„Zatímco tradiční model psychiatrie a psychoanalýzy je striktně osobnostní a biografický, moderní výzkum vědomí do něj přidává další nové úrovně, oblasti a dimenze a podává obraz lidské psýché jako souměřitelné s celým vesmírem a celou existencí.” Grof, 1985, Za hranice mozku

Některé přírodní národy používají psychoaktivní rostliny (někdy i zvířecí produkty) k léčebným a duchovním účelům po celá tisíciletí. Mnohé z nich k tomu vyvinuly původní, propracované, teoretické i praktické kontexty a postupy. Tyto takzvané šamanské tradice jsou stále součástí různých domorodých společenství celého světa, především, co do množství a rozmanitosti, oblasti Amazonie.

Kniha Abrahama Maslowa „Náboženství, hodnoty a vrcholné zážitky“ je všeobecně považována za zakládající dílo humanistické psychologie.

Seznam knih Stanislava Grofa naleznete v sekci tohoto webu nazvané Teorie a seznam další doporučené literatury, včetně webových odkazů a dalších informačních zdrojů, najdete v sekci Integrace.

Jelikož bodywork se pochopitelně neobejde bez určité míry fyzického kontaktu, je důležité zmínit, že podnět k jeho použití v rámci holotropního dýchání vždy dává dýchající a nikdy neprobíhá bez jeho souhlasu. Certifikovaní facilitátoři jsou v cílené práci s tělem k uvolnění energie důkladně vyškoleni a jsou vázáni povinností ve své praxi udržovat vysoký etický standard.

Výjimkou může být sezení s jediným účastníkem, kde jsou přítomni pouze dýchající a kvalifikovaný facilitátor. I při takovém individuálním sezení ale není výjimkou, že je přítomen navíc ještě i sitter.

Označení Holotropic Breathwork® je mezinárodní registrovanou obchodní známkou. Pro svou veřejnou praxi ho smějí používat pouze držitelé platného certifikátu GTT.

Onen příslib, který je základem výrazu “země zaslíbená” je obsažen v některých verších První knihy Mojžíšovy (Genesis), která je součástí židovské Tóry. Ve verši 12:1 se praví:

I řekl HOSPODIN Abramovi, „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“

Jinými slovy řečeno: „Vydej se za dobrodružstvím!“

Grof rozebírá své koncepty COEX systémů i bazálních perinatálních matric již ve své první knize Oblasti lidského nevědomí, vydané v roce 1975, tedy krátce poté, kdy byl nucen z důvodu nových legislativních opatření opustit psychedelický výzkum.

Ve starobylé čínské tradici Taoismu se setkáváme s výrazem wu-wej, který lze přeložit jako „nekonání“ anebo „jednání bez úsilí“.

Uvedené verše pochází ze základního starobylého taoistického textu Neiye (內業) neboli Vnitřní kultivace. Tento text rozebírá techniky dechové meditace a cirkulace energie qi (氣).

Výňatek z knihy Harolda D. Rotha Original Tao.
(zdroj: Wikipedia)

Tav Sparks – zemřel 9.srpna, 2020.
Budiž Ti země lehká, Tave.