Teoretický rámec

Systémy kondenzovaných zážitků – COEX systémy

   Systémy kondenzovaných zážitků (neboli COEX systémy) představují koncept, který se do jisté míry podobá konceptu psychologických komplexů, který známe převážně z děl Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga. COEX systémy nicméně pokrývají větší fenomenologickou oblast, což odpovídá rozšířenému chápání lidské psýché, jak ho ve svém díle prezentuje Stanislav Grof.

COEX systém je tvořen emočně podobně zabarvenými vzpomínkami, jež utvářejí smysluplné, tematicky koherentní struktury. Systémy kondenzovaných zážitků do velké míry ovládají způsob, jakým vnímáme svět, sami sebe, jak se chováme, jak reagujeme na okolí a jak prožíváme mezilidské vztahy. Tyto vzpomínky mohou mít původ v různých obdobích našeho života a obvykle jsou spojeny s událostmi vyznačujícími se výjimečně silnou emoční aktivací, například utrpěním fyzického či psychického traumatu. Obsahují ale také materiál z jiných úrovní psýché než z biografické. Grof vypozoroval, že COEX systémy prakticky vždy zahrnují výraznou perinatální složku, a jejich kořeny lze častokrát sledovat až do transpersonální oblasti. S tím jak v holotropním procesu postupujeme dále, postupně objevujeme, že materiál, který se vynořuje do našeho vědomí, je vždy uspořádaný do konkrétního COEX systému, s určitým tématem a emočním charakterem. Subjektivně toto vnímáme jako odvíjející se osobní „příběh“ či „cestu,“ kterou se můžeme nechat vést a jejíž následování nám dává smysl. Může trvat mnoho měsíců ba i let systematické holotropní terapie, než se podaří plně zvědomit celý COEX systém. COEX může zahrnovat nejen bolestivé a traumatické vzpomínky, ale také extatické a blažené prožitky. Podle Grofa může v psýché každého jedince působit několik těchto systémů.

Na ukázku si můžeme uvést některé příklady klasických témat či „společných jmenovatelů“ COEX systémů z Grofovy knihy Psychologie budoucnosti:

„Jednotlivé vrstvy určitého systému mohou například zahrnovat veškeré významné vzpomínky týkající se zážitků ponížení, degradace osobnosti nebo zostuzení, jež nám nabourávají vlastní sebeúctu. V jiném COEX systému může být společným jmenovatelem úzkost vyplývající ze zážitků různých šokujících a otřesných situací nebo klaustrofobních a dusivých pocitů vyvolaných tísnivými a omezujícími okolnostmi. Jako další společný motiv lze uvést odmítavé chování (rejekci) a bolestný nedostatek citových vztahů (citovou deprivaci), jež narušují naši schopnost projevit důvěru mužům, ženám anebo lidem celkově. Do tohoto seznamu můžeme rovněž zařadit situace, které v nás vyvolávají silné pocity provinění a vlastního selhání, dále události, jež v nás zanechávají přesvědčení, že sex je cosi nebezpečného nebo odporného, anebo setkání s bezohlednou agresí a násilím. Důležité jsou zejména systémy kondenzovaných zážitků, které obsahují vzpomínky na situace, kdy došlo k ohrožení života, zdraví a celistvosti těla.“

Dalším velmi zajímavým a důležitým rysem COEX systémů je jejich schopnost ovlivňovat naše chování takovým způsobem, že sami nevědomě vytváříme vnější situace nebo kontexty, které odpovídají našemu vnitřnímu stavu, evokovanému COEX systémem aktuálně ovládajícím naše psychologické nastavení. (Je zajímavé, že v době, kdy se tak děje, obvykle pojímáme svou situaci jakoby „naruby“, tedy že náš vnitřní emocionální stav je způsobován vnějšími okolnostmi, jelikož obrácený sled se, z jistých důvodů, zpravidla příčí naší intuici.) Jedním z možných způsobů, jak tomuto procesu porozumět, je pojmout ho jako autonomní ochranný mechanismus naší psychiky, jehož funkcí je zamezit nesouladu mezi naší vnitřní a vnější realitou.[10]

Je-li například v psychice jedince aktivován COEX v jehož obsahovém materiálu převládá směs pocitů dobrodružného vzrušení a napětí, sexuální vydrážděnosti a chuti riskovat, to vše provázené prvky znechucení a obscenity, takový člověk pak může tyto impulzy naplňovat svým chováním tak, že se potuluje v noci vykřičenými čtvrtěmi, vyhledává prostitutky, rozhazuje peníze a shání kokain. Anebo pokud aktivnímu COEX systému dominují stavy paranoie, nedůvěřivosti, sebelítosti a závisti, může se pak takový jedinec opakovaně ocitat v situacích, kdy se k němu lidé obracejí zády, vzbuzuje u kolegů či příbuzných nepřátelské reakce, nebo do svého obydlí nevědomky přiláká zloděje.[11]

Abychom si dotvořili představu o tom, jak může takový silný destruktivní COEX systém negativně ovlivnit život jedince, a jakým způsobem následně lze dospět k jeho vyřešení v procesu prožitkové holotropní terapie, uvedeme si konkrétní příklad, a to opět z Grofovy knihy Psychologie budoucnosti. Grof si pro tento účel ve své knize vybral dosti drsný příběh sedmatřicetiletého učitele Petra, který byl několikrát hospitalizován a léčen na psychiatrickém oddělení v pražských Bohnicích, v době kdy tam Grof vedl svůj intenzivní výzkum v oblasti psychedeliky asistované psychoterapie.[12]

V době, kdy jsme začali naše zážitková sezení, se Petr téměř nedokázal o sebe v každodenním životě postarat. Byl posedlý představou, že musí najít muže určitého fyzického vzhledu, pokud možno oděného v černém. Chtěl se s tímto mužem spřátelit a povědět mu o své naléhavé touze nechat se zamknout v temném sklepě a vystavit se různým ďábelským formám fyzického a duševního týrání. Často se nedokázal na nic jiného soustředit a bez cíle se potuloval městem, kde navštěvoval veřejné parky, záchodky, bary a nádraží a snažil se najít toho „pravého muže“.

Několikrát se mu podařilo přemluvit, či podplatit muže, kteří vyhovovali jeho požadavkům, aby splnili jeho přání. Jelikož měl zvláštní schopnost vyhledávat lidi se sadistickými sklony, byl dvakrát téměř zabit, několikrát vážně zraněn a jednou oloupen o všechny peníze. Při těch příležitostech, kdy se mu podařilo dosáhnout toho, po čem toužil, prožíval nesmírný strach a současně i silný odpor k mučení, jemuž byl vystaven. Petr trpěl sebevražednými depresemi, impotencí a občasnými epileptickými záchvaty.

Když jsme probírali jeho životní osudy, zjistil jsem, že jeho problémy začaly v Německu za druhé světové války v době totálního nasazení. Nacisté využívali lidi, které deportovali z okupovaných území, na práci v místech, jež byla ohrožována nálety, například ve slévárnách a továrnách na výrobu munice. Během tohoto období ho dva důstojníci SS pod pohrůžkou zastřelení opakovaně nutili, aby se zapojil do jejich homosexuálních praktik. Po skončení války, kdy byl Petr propuštěn, zjistil, že i nadále vyhledává homosexuální styk v pasivní roli. Tyto sklony se postupně rozvinuly do fetišismu pro černé šaty a nakonec v již zmíněné komplexní obsedantně kompulzivní masochistické jednání.

Patnáct po sobě následujících psychedelických sezení, jimiž prošel, odhalilo, že v hloubi jeho problémů působí velmi zajímavý a významný COEX-systém. Ve vrstvách tohoto konkrétního systému, nejblíže k povrchu, se nacházely Petrovy poslední traumatické zážitky s jeho sadistickými partnery. V několika situacích byl spoután provazy, uzamčen ve sklepě bez vody a jídla a podle svého přání mrskán a škrcen. Jeden z těchto sadistických partnerů ho udeřil do hlavy, svázal provazem a poté co mu ukradl všechny peníze, ho nechal ležet spoutaného v lese.

Nejdramatičtější situaci zažil s mužem, který mu tvrdil, že má v lese chatu se sklepem, po jakém Petr toužil a slíbil mu, že ho tam zavede. Ve vlaku, kterým cestovali na slíbené místo, si u svého společníka všiml objemného a podezřele vypadajícího batohu. Když jeho společník odešel na záchod, stoupl si Petr na sedadlo, nahlédl do podivného zavazadla a objevil v něm celý arzenál vražedných zbraní včetně pistole, obrovského řeznického nože, čerstvě nabroušené sekery a chirurgické pilky, která se používá k amputacím. V záchvatu paniky vyskočil z jedoucího vlaku, načež utrpěl vážná zranění. Prvky z uvedených situací vyplňovaly nejbližší vrstvy Petrova nejzávažnějšího COEX-systému.

Hlubší vrstva téhož systému obsahovala vzpomínky z Třetí říše. Při sezeních, kdy se vynořovala tato část vzorce systému kondenzovaných zážitků, opětovně a podrobně prožíval své zážitky s důstojníky SS se všemi složitými průvodními pocity. Navíc znovu prožil i další traumatické situace z války a vyrovnával se s celkovou tíživou atmosférou tohoto období dějin. Objevovaly se mu mimo jiné vize pompézních nacistických vojenských přehlídek a shromáždění, praporů s hákovými kříži, zlověstných obrovských znaků s orlicí a scén z koncentračních táborů.

Poté sestoupil do ještě hlubších vrstev, kde prožíval situace ze svého dětství. Rodiče často Petra trestali, zvláště jeho otec – alkoholik, který se v opilosti choval velmi hrubě a často ho sadisticky bil širokým koženým řemenem. Matka ho s oblibou trestala tím, že ho zamykala do tmavého sklepa, kde musel bez jídla trávit dlouhou dobu. Petr si ji nedokázal vybavit jinak než v černých šatech. V tomto okamžiku si uvědomil, že jedna z příčin jeho obsese by mohla spočívat v touze po utrpení, které zahrnovalo veškeré prvky trestů, jež mu rodiče uštědřovali.

Avšak, to nebylo vše. S postupem jeho další léčby se celý proces prohluboval, až se Petr střetnul s traumatem vlastního porodu i veškerými brutálními okolnostmi, které ho provázely. Tato situace obsahovala veškeré prvky, jež očekával od sadistického zacházení, po němž tak zoufale toužil, čili temný uzavřený prostor, zablokování a omezení pohybu těla a vystavení se nesmírnému tělesnému a citovému utrpení. Znovuprožitím porodního traumatu se mu konečně podařilo vyřešit složité příznaky jeho poruchy, a to v takové míře, že mohl opět začít žít relativně normálním životem.

Teď už je ale načase opustit scénu psychiatrického oddělení a zaměřit pozornost na jeden z nejvíce fascinujících teoretických konceptů Grofovy kartografie, totiž na …

Teorie

This is how Site Sections are decorated.

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Cursus mattis molestie a iaculis at. Velit sed ullamcorper morbi tincidunt. Natoque penatibus et magnis dis parturient montes nascetur ridiculus mus. Id interdum velit laoreet id donec ultrices tincidunt arcu non. Fusce ut placerat orci nulla pellentesque dignissim enim sit. Dignissim suspendisse in est ante in nibh mauris. Egestas egestas fringilla phasellus faucibus scelerisque eleifend donec pretium vulputate. Nibh ipsum consequat nisl vel. Pellentesque id nibh tortor id aliquet lectus proin nibh. Pellentesque habitant morbi tristique senectus et netus et malesuada. Amet aliquam id diam maecenas ultricies mi eget mauris. Enim blandit volutpat maecenas volutpat blandit aliquam etiam erat. Odio tempor orci dapibus ultrices in iaculis nunc sed augue. Erat imperdiet sed euismod nisi porta lorem mollis aliquam.

Výraz „set a setting“, který je dnes široce užíván zejména v hlubinné psychologii a v psychedelických kruzích, původně zavedl na počátku šedesátých let dvacátého století Timothy Leary.

Tím je míněno, že během transpersonálního zážitku se můžeme, v kontrastu k našemu běžnému ztotožnění se se sebou samými, prožitkově ztotožnit například s nějakou jinou bytostí, třeba zvířetem nebo druhým člověkem. Během takového zážitku jsme si plně a důvěrně vědomi mentálních a fyzických složek a charakteristik té bytosti, tak jak je prožívá sama v sobě a o sobě. Avšak může se také stát, že se z prožitku vytratí i samotná hranice mezi „já“ a „ne-já“. Jde o sebe-reflektující aspekt naší mysli, který zůstává konstantní v obou uvažovaných případech — prožívání sebe sama jak ve své obvyklé podobě, tak i v podobě zvířete nebo jiného člověka. V psychedelickém nebo holotropním zážitku se hranice mezi „já“ a „ne-já“ může příležitostně zcela vytratit. V tom okamžiku „já“ neexistuje.

Teorie psychoanalýzy prezentuje klasické dělení na tři složky osobnosti: id, ego a superego. Stručně řečeno id představuje nevědomé biologické pudy, superego souhrn naučených a zvnitřnělých pravidel chování z dětství (tj. osvojování si hygienických návyků, vymezování a respektování osobních hranic, atd.), a ego je pak sebe-vědomé já, fungující jako vyrovnávací činitel a prostředník mezi id a superegem. V rozšířeném, holotropním stavu vědomí se může stát, že například zcela autenticky a plnohodnotně prožijeme současné ztotožnění se s vlastním běžným já a já svého otce, což následně vyústí v získání nového náhledu na náš vztah s naším skutečným otcem, a zároveň i na vztah odpovídajících složek naší osobnosti (ego a superego). Lze si představit i situaci, kdy náš zážitek překročí veškeré limity psychoanalytického modelu (zejména pokud jsme s ním například byli důvěrně obeznámeni a vnímali vnitřní dynamiku svojí osobnosti skrze jeho optiku), a to tak dramaticky a v takovém rozsahu, že se pro nás celý tento koncepční konstrukt stane úplně irelevantním. Následně by pak bylo nevyhnutelné přijmout rozsáhlejší a ucelenější obraz svého já.

„Zatímco tradiční model psychiatrie a psychoanalýzy je striktně osobnostní a biografický, moderní výzkum vědomí do něj přidává další nové úrovně, oblasti a dimenze a podává obraz lidské psýché jako souměřitelné s celým vesmírem a celou existencí.” Grof, 1985, Za hranice mozku

Některé přírodní národy používají psychoaktivní rostliny (někdy i zvířecí produkty) k léčebným a duchovním účelům po celá tisíciletí. Mnohé z nich k tomu vyvinuly původní, propracované, teoretické i praktické kontexty a postupy. Tyto takzvané šamanské tradice jsou stále součástí různých domorodých společenství celého světa, především, co do množství a rozmanitosti, oblasti Amazonie.

Kniha Abrahama Maslowa „Náboženství, hodnoty a vrcholné zážitky“ je všeobecně považována za zakládající dílo humanistické psychologie.

Seznam knih Stanislava Grofa naleznete v sekci tohoto webu nazvané Teorie a seznam další doporučené literatury, včetně webových odkazů a dalších informačních zdrojů, najdete v sekci Integrace.

Jelikož bodywork se pochopitelně neobejde bez určité míry fyzického kontaktu, je důležité zmínit, že podnět k jeho použití v rámci holotropního dýchání vždy dává dýchající a nikdy neprobíhá bez jeho souhlasu. Certifikovaní facilitátoři jsou v cílené práci s tělem k uvolnění energie důkladně vyškoleni a jsou vázáni povinností ve své praxi udržovat vysoký etický standard.

Výjimkou může být sezení s jediným účastníkem, kde jsou přítomni pouze dýchající a kvalifikovaný facilitátor. I při takovém individuálním sezení ale není výjimkou, že je přítomen navíc ještě i sitter.

Označení Holotropic Breathwork® je mezinárodní registrovanou obchodní známkou. Pro svou veřejnou praxi ho smějí používat pouze držitelé platného certifikátu GTT.

Onen příslib, který je základem výrazu “země zaslíbená” je obsažen v některých verších První knihy Mojžíšovy (Genesis), která je součástí židovské Tóry. Ve verši 12:1 se praví:

I řekl HOSPODIN Abramovi, „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“

Jinými slovy řečeno: „Vydej se za dobrodružstvím!“

Grof rozebírá své koncepty COEX systémů i bazálních perinatálních matric již ve své první knize Oblasti lidského nevědomí, vydané v roce 1975, tedy krátce poté, kdy byl nucen z důvodu nových legislativních opatření opustit psychedelický výzkum.

Ve starobylé čínské tradici Taoismu se setkáváme s výrazem wu-wej, který lze přeložit jako „nekonání“ anebo „jednání bez úsilí“.

Uvedené verše pochází ze základního starobylého taoistického textu Neiye (內業) neboli Vnitřní kultivace. Tento text rozebírá techniky dechové meditace a cirkulace energie qi (氣).

Výňatek z knihy Harolda D. Rotha Original Tao.
(zdroj: Wikipedia)

Tav Sparks – zemřel 9.srpna, 2020.
Budiž Ti země lehká, Tave.

Zajímavost

Československo bylo podle pramenů Wikipedia poslední zemí, kde se LSD vyrábělo legálně (až do roku 1975)

LSD-25 model

Kosterní vzorec a modely molekuly diethylamidu kyseliny lysergové (LSD).
(zdroj: Wikipedia)

Výraz “psychedelický” je složenina dvou řeckých slov — „ψυχή“ [psiˈçi] znamenající “mysl, duše” a „δῆλος“ [dêlos] ve významu “projevený, viditelný”. Tudíž výraz “psychedelický” znamená „mysl ukazující“.

The famous Flammarion Engraving depicts a man, clothed in a long robe and carrying a staff, who is at the edge of the Earth, where it meets the sky. He kneels down and passes his head, shoulders, and right arm through the star-studded sky, discovering a marvellous realm of circling clouds, fires and suns beyond the heavens. It has been used as a metaphorical illustration of either the scientific or the mystical quests for knowledge.

That is to say, insight into the nature of the actual “substance” of the mind, as opposed to merely the internal dynamics of it.

This same principle can be found in other words too, like the word “heliotropic” meaning “moving toward the sun” (used with reference to plants that tend to follow the movement of the sun).

GDPR souhlas: Informace, které poskytujete v tomto formuláři budou použity k zasílání informací o akcích organizovaných Holotropic Bohemia a pro případnou následnou emailovou komunikaci s Vámi. Používáme emailovou platformu MailChimp. Odesláním formuláře vyjadřujete souhlas s výše uvedeným, včetně toho, že Vaše informace zpracuje systém MailChimp.

Kvantová mechanika je náročná disciplína a jen málokdo, pokud vůbec někdo, je schopen jí porozumět v plném rozsahu. Naštěstí máme k dispozici díla některých autorů, kteří ji dokázali skvělým způsobem zpopularizovat a srozumitelně prezentovat její základní ideje, např. Amit Goswami, Fred Alan Wolf, Michio Kaku a Fritjof Capra (autor díla Tao fyziky, 1975). Dobrý a srozumitelný úvod do obecné teorie systémů pak podává Fritjof Capra ve svých knihách Bod obratu (1982) a Tkáň života (1996).

Tím se míní vhled do podstaty samotné „matérie“ mysli, tedy nejen do její vnitřní dynamiky.

Slavná Flammarionova rytina zobrazuje muže oděného v dlouhém rouchu a s holí, nacházejícího se na místě kde končící Země hraničí s oblohou. Muž klečí a hlavou, rameny a pravou rukou prostupuje oblohou posetou hvězdami a objevuje podivuhodnou říši kroužících mraků, ohňů a sluncí za nebesy. Obraz byl tradičně používán jako metaforická ilustrace buď vědeckého, nebo mystického hledání poznání.

Koncept jemnohmotné energie v současné době západní věda neakceptuje, nicméně řada duchovních a medicínských systémů z celého světa s ním počítá a pracuje. Mezi nejvýznamnější tyto tradice patří taoizmus, v němž je tato energie známa pod názvem „ki“, a jóga, která ji pojmenovává slovem „prána“, což v překladu ze sanskrtu znamená dech, životní síla anebo také vitální princip.

Podle stejného pravidla jsou utvořena i jiná slova, například „termotropický“ v překladu znamená „pohybující se za teplem“ anebo „heliotropický“ můžeme přeložit jako „směřující ke slunci“ (v odkazu na rostliny či jiné organizmy otáčející nebo ohýbající se za zdrojem tepla, anebo sledující pohyb slunce).

Pardon the interruption… Here’s a great tip! Sign up to our mailing list and we’ll have you covered right on time with all important news about our Holotropic Breathwork® events.

GDPR souhlas: Informace, které poskytujete v tomto formuláři budou použity k zasílání informací o akcích organizovaných Holotropic Bohemia a pro případnou následnou emailovou komunikaci s Vámi. Používáme emailovou platformu MailChimp. Odesláním formuláře vyjadřujete souhlas s výše uvedeným, včetně toho, že Vaše informace zpracuje systém MailChimp.

Pokud raději čtete z papíru nebo čtečky, můžete si stáhnout texty z této sekce ve formátu PDF, ePub, nebo Kindle.

PDF

Kindle

ePub

Nemoc, jejíž původ a příčiny jsou spíše psychické nežli fyzické.

Při výběru psychoterapeuta pro tento konkrétní způsob práce je potřeba mít na paměti, že ne každá psychoterapeutická metoda je pro tento účel vhodná. Důležité je vyhledat takového psychoterapeuta, který ve svém koncepčním rámci pracuje i s transpersonální psychologií.

To zahrnuje nejen holotropní dýchání, ale i jiné metody, včetně psychedelické terapie, anebo určitých druhů šamanských technik, například rituálu s požitím odvaru “Yagé” z prostředí jihoamerických domorodých kmenů, případně jakýkoliv jiný druh terapie bazírující na holotropních principech, jak je popisuje transpersonální psychologie.

Tento princip, zejména z rámci etického kodexu programu GTT, se považuje za prvořadý a zcela zásadní. U jiných technik práce s dechem, anebo u těch facilitátorů, kteří se v průběhu své praxe od metodologie GTT rozhodli odklonit, se někdy můžete setkat se situacemi, kdy facilitátor vstupuje do fyzického kontaktu spíše na základě vlastního úsudku. Otázka, zdali je toto ku prospěchu účastníků či nikoliv, je předmětem mnoha diskuzí, avšak v organizaci GTT (a Holotropic Bohemia), se v tomto ohledu my facilitátoři vždy přikláníme na stranu zdrženlivosti.

Pozornosti zvídavého čtenáře lze doporučit některé akademické práce, které se této tématice věnují podrobněji:

Laurel Watjen: An Argument for the use of Holotropic Breathwork as an Adjunct to Psychotherapy   (PDF)

Sarah W. Holmes, Robin Morris, Pauline Rose Clance, R. Thompson Putney: Holotropic breathwork: An experiential approach to psychotherapy (PDF)

Tanja Miller, Laila Nielsen: Measure of Significance of Holotropic Breathwork in the Development of Self-Awareness (PDF)

V roce 2001 dokončil James Eyerman na klinice v Saint Louis (Stress Center of Hyland Behavioral Health, Saint Anthony’s Medical Center) dlouhodobou studii účinků holotropního dýchání s 11 000 účastníky, která běžela již od roku 1989, s následujícím závěrem: „Stavy a prožitky 11 000 subjektů byly dobře tolerované a na konci jednotlivých sezení nebyly zaznamenány žádné problémy. Ze strany terapeutů a ostatního ošetřujícího personálu nebyly za dobu dvanácti let hlášeny žádné nepříznivé následky či stížnosti.”

detailed study report

Profesionální facilitátoři holotropního dýchání, zejména v rámci komunity GTT, často tuto navigační funkci označují pojmem „vnitřní léčitel“ nebo také „vnitřní léčivá inteligence“. Avšak koncept přirozené schopnosti člověka vyvíjet se k vyšším úrovním vnitřní integrity, zdraví a celistvosti (za předpokladu, že překážky bránící tomuto procesu jsou odstraněny anebo alespoň dočasně odsunuty stranou) není typický pouze pro holotropní koncepční rámec. Podobný koncept nalezneme například v hinduistické filozofii, i když zasazený do poněkud jiného rámce. Jedná se o koncept Íšvary, neboli nejvyššího Pána světa a osobního boha každého jedince, který určuje každý okamžik v životě dotyčného člověka tím, že z jeho „karmického úložiště“ vybírá jednotlivé prožitky, okamžik za okamžikem, a to s ohledem na možnost jeho optimálního duchovního vývoje.

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Tento druh nesouladu bývá někdy označován termínem „kognitivní disonance,“ a v psychologii a psychiatrii je považován za příčinu extrémního duševního diskomfortu. Proto máme osobnost nastavenou tak, aby vždy upřednostňovala jakoukoliv cestu, jež umožní se tomuto stavu vyhnout.

Všechny ilustrace na této stránce pocházejí ze světoznámé sbírky psychedelických obrazů Stanislava Grofa.

V životě se ovšem mnohdy vyskytne řada dílčích odchylek od této základní, ideální struktury. Čtyřiadvacetihodinový porod s podáním anestetik bude mít jiný vliv na formování psychiky plodu než spontánní porod s hladkým průběhem, anebo např. porod císařským řezem.

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Amnion je vnitřní zárodeční obal, uvnitř něhož se nachází vodní prostředí, ve kterém se vyvíjí zárodek savce, ptáka nebo plaze.

Koncept psychospirituální smrti a znovuzrození je zvlášť relevantní v psychologii, mytologii (zejména hovoříme-li o univerzálním mýtu „cesty hrdiny“, jak jej popsal ve svém díle Joseph Campbell a rovněž v současnosti s podivuhodnou pronikavostí zpopularizoval Jordan B. Peterson), v křesťanství a ve východních spirituálních tradicích. V každém z uvedených kontextů má pojem smrt ega poněkud jiný význam či kladený důraz, nicméně všechny se vzájemně doplňují a vždy v sobě nesou základní obecnou ideu smrti a znovuzrození. Ekvivalentní koncept můžeme rovněž najít v šamanských tradicích, kde se hovoří o tzv. „šamanské krizi“ a zážitku „roztrhání na kusy“.

Je nutné si uvědomit, že tento poněkud extrémní příklad je vybrán ze záznamů experimentálního výzkumu s dlouhodobým podáváním velmi vysokých dávek LSD, a týká se osoby se závažnou psychiatrickou diagnózou. Jedná se nicméně o příklad, který dobře ilustruje jak hluboko lze v rámci holotropní terapie (v tomto případě psychedeliky asistované) potenciálně dosáhnout.

Čas od času se dokonce doslýcháme o případech, kdy se zdá, že lidé procházející obzvláště bouřlivými epizodami v důsledku komplikovaného vynořujícího se COEX systému přitahují vnější situace, na které zjevně nemůžou mít žádný přímý vliv, jako např. nečekaně vzniklé náhlé nehody nebo kalamitní události, které však zároveň zapadají do jejich subjektivní prožitkové reality s nepřehlédnutelnou relevancí.

Tyto události spadají do kategorie tzv. synchronicit, což je pojem, který původně zavedl Carl Gustav Jung. Tento jev nebyl dosud dostatečně pochopen a samotný koncept synchronicity bývá někdy kritizován jako nevědecký. Ať už je to jakkoliv, pravdou zůstává, že ten kdo nějakou významnou synchronicitu v životě osobně zažil, jen vzácně pochybuje o jejím významu a důležitosti.

Stanislav Grof vedl více než 4500 terapeutických sezení s LSD. I když toto číslo bylo ještě o něco nižší v době, kdy již měl zformulované koncepty COEX systémů a bazálních perinatálních matric, z hlediska práce s holotropními stavy vědomí jsou tyto koncepty stejně relevantní dnes, jako byly v sedmdesátých letech minulého století.