Historie

Počátky psychedelického výzkumu

Chceme-li se blíže podívat na historii holotropního dýchání, musíme se vrátit až do šedesátých let dvacátého století, do euforické éry květinových dětí, volné lásky a legendárního hudebního festivalu Woodstock. Právě v této době ve Spojených státech vstupuje na scénu takzvané Hnutí lidského potenciálu, jenž se rodí z trendů aktuálního vývoje v západní psychologii, zatímco je současně poháněno stále nepřehlédnutelnějším vlivem hinduistické filosofie a rapidně se šířící popularitou jógy coby nástroje osobního rozvoje a duchovní realizace. Samotné holotropní paradigma bylo skutečně z velké části posléze spojováno právě s těmito jedinečnými fenomény kultury Spojených států. Avšak abychom se dopátrali kořenů průkopnické práce Stanislava Grofa, která později vedla až k objevu holotropního dýchání, musíme se nejprve vydat zcela opačným směrem. Psal se rok 1960, když se Stanislav Grof, v té době devětadvacetiletý, stále ještě relativně čerstvý absolvent Univerzity Karlovy v Praze, v prostředí komunistického Československa, skrytého před zraky světa za železnou oponou, právě chystal zahájit svůj průlomový experimentální výzkum v novém, slibně se vyvíjejícím oboru psychedeliky asistované psychoterapie, s využitím tehdy nově dostupné, podivuhodně účinné psychedelické[1] látky LSD-25[2]. Během tohoto krátkého období mezi lety 1960 a 1970 se psychedelický výzkum čile rozvíjel na obou stranách Atlantiku. Vědečtí pracovníci intenzivně bádali v rámci svých nadějných výzkumných projektů a bylo také svoláno hned několik odborně zaměřených mezinárodních konferencí, mezi jejichž pořádajícími městy nechyběla taková jména jako Princeton, Londýn a Amsterdam.

Grof pokračoval ve své práci ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze po dobu následujících sedmi let, načež se v roce 1967 natrvalo přesunul do Spojených států, kde pracoval na svém výzkumu dalších sedm let na vědeckých pozicích na univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru a v Marylandském centru pro psychiatrický výzkum. Právě na základě těchto čtrnácti let výzkumné práce zformuloval svou teorii a metodologii psychedeliky asistované psychoterapie.

Albert Hofmann, objevitel LSD, spolu se Stanislavem Grofem

Avšak již koncem šedesátých let se použití LSD i dalších psychedelik začalo stávat stále problematičtějším z důvodu živelného nárůstu jejich rekreačního užívání, zejména ve Spojených státech. Státní úřady v Kalifornii, kde Stanislav Grof působil, uvalily veřejný zákaz na užívání LSD již v roce 1966. Naneštěstí bylo používání LSD nakonec zakázáno i pro účely vědeckého výzkumu.[3] Tudíž doktor Grof, který byl nucen svůj slibně se rozvíjející psychedelický výzkum zastavit, se tedy musel, pokud chtěl nějakým způsobem pokračovat ve své výzkumné práci, začít zamýšlet nad tím, zda by mohlo být možné najít nějakou bezdrogovou alternativu, kterou by mohl nahradit účinek psychedelických látek v terapii.

Esalen - zrod holotropního dýchání

  Zhruba v době, kdy již vstupoval v platnost celostátní zákaz nakládání s LSD, se Dr. Grof účastnil jistého večírku ve městě New York. Potkal se zde s mužem jménem Michael Murphy, který mu nabídl možnost působit jako rezidentní výzkumník a přednášející na Esalenském institutu v kalifornském Big Sur.

A právě Esalen byl místem, kde se Stanislav o pár let později setkal se svou budoucí manželkou Christinou, s níž společně začali vyvíjet techniku holotropního dýchání, jako zcela novou bezdrogovou metodu navozování mimořádných stavů vědomí a následné práce s nimi. Stan (jak mu lidé v Americe říkali) a Christina pak společně rozvíjeli svou průkopnickou práci v Esalenském institutu po dobu dalších čtrnácti let, během nichž sestavili a vedli sérii třiceti experimentálních jednoměsíčních vzdělávacích programů a také množství pětidenních a víkendových zážitkových seminářů. V průběhu tohoto období se jim podařilo metodu holotropního dýchání postupně zdokonalit do podoby, kterou si z podstatné části zachovala až do současnosti.

Mladí Stanislav a Christina Grofovi

Těžko lze vyčíslit, kolikrát Dr. Grof již musel odpovídat na otázku, jak jen se mu mohlo podařit přijít na to, že tak jednoduchý fenomén jako je hyperventilace v sobě skrývá tak pozoruhodně silné účinky na lidské tělo a mysl, které dokáže prožitkově otevřít běžně nedostupným oblastem nevědomí. Pokaždé odpovídá, že měl k dispozici několik vodítek, která se nakonec vzájemně propojila do výsledného celku. Některá z nich, jako například existence tradičních dechových technik známých ze starobylých duchovních nauk, jako jsou jóga pránajáma nebo taoistická dechová cvičení, o nichž bylo dobře známo, že dokážou vyvolat změny v lidském vědomí, patřila mezi ta snáze předvídatelná. Nikdo však nemohl čekat, s čím se Dr. Grof znovu a znovu setkával během své experimentální práce s pacienty na vysokých dávkách psychedelických látek, převážně LSD.

V závěrečných fázích řady terapeutických sezení docházelo k situaci, kdy účinek psychedelické látky již postupně odezníval a pacient se začal vracet do svého běžného bdělého stavu vědomí. Zároveň však stále probíhající psychedelická epizoda ještě nedospěla ke svému plnému vnitřnímu vyřešení. Jisté psychické obsahy, častokrát rozrušující, obtížné či matoucí, provázené konfliktními nebo jinak obtížnými emočními energiemi, se během kulminující fáze účinku drogy vynořily na povrch. Ke konci sezení pak jistá část tohoto materiálu zůstala uvíznutá, jakoby jen „zpola dokončená,“ jelikož psychedelická látka zkrátka již neměla dostatečnou účinnost, aby umožnila celý proces dokončit s náležitou intenzitou. Grof v této souvislosti vypozoroval, že kdykoli tato situace nastala, jeho pacienti často začali spontánně hyperventilovat. Ukázalo se, že skrze tuto hyperventilaci jsou schopni psychedelický proces částečně znovu aktivovat, dokončit, co zbývalo ještě k dořešení, a následně dosáhnout stavu klidu a spokojenosti, prostého vnitřních konfliktů. Dále si také všiml, že v průběhu závěrečných fází psychedelického sezení jeho pacienti často ukazovali na určité místo nebo oblast na těle, které subjektivně vnímali jako vnitřně spjaté s emočními potížemi které právě prožívali. Na tomto místě si pak vyžadovali nějakou formu fyzického kontaktu, někdy jen prostý dotek, jindy i silnější tlak. Dr. Grof se nechal svými pacienty vést, načež brzy zjistil, že prostřednictvím fyzické aktivace takového místa nebo oblasti těla se souběžně aktivuje i odpovídající emoční obsah, což posléze vyústí v emočně-energetickou prožitkovou katarzi, která pak opět vede k smysluplnému rozřešení celého prožitku s následnou emoční i fyzickou úlevou.

Tímto způsobem tedy došlo k objevu dvou základních složek techniky holotropního dýchání, tj. hyperventilace a cílené práce s tělem zaměřené na uvolnění energie (bodywork). Byli to sami lidé procházející procesem psychedelické terapie, kteří je Dr. Grofovi nevědomky odhalili.

Založení výcvikového programu Grof Transpersonal Training

   Dlouhodobý pobyt manželů Grofových v Esalenském institutu dospěl ke svému konci v roce 1987, avšak celé toto období bylo fakticky završeno až v roce 1989, kdy Stanislav a Christina zahájili svůj výcvikový program pod názvem Grof Transpersonal Training (GTT). Mnozí z těch, kteří již holotropní dýchání s manželi Grofovými absolvovali, projevili zájem o možnost samostatně s touto technikou pracovat dále. Po několika počátečních letech prvotního výcviku probíhajícího v uzavřených skupinách a práce na vývoji vhodného výukového modelu dozrál čas k oficiálnímu zahájení organizovaného a systematicky vedeného výcviku budoucích facilitátorů. V té době již byl zaveden současný modulární systém výukového programu, jehož základ tvořila série sedmi šestidenních intenzivních výcvikových „modulů“, z nichž každý zahrnoval čtyři sezení holotropního dýchání a sérii teoretických přednášek.

Program GTT se brzy etabloval na několika kontinentech. Již počátkem devadesátých let se certifikační programy rozběhly naplno v Evropě, v Jižní Americe a Austrálii. Krátce po pádu berlínské zdi se Stanislav, společně s Christinou, vrátil do Československa, v té době již osvobozeného od komunistické diktatury. Díky síle osobnosti Václava Havla to byla právě Grofova rodná země, jež svým osobitým způsobem opět udávala tón globální diskuzi o lidských právech. Uprostřed povznesené atmosféry panující po pádu komunistického režimu v zemích střední a východní Evropy se manželé Grofovi velkoryse rozhodli pomoci s výcvikem první generace profesionálních facilitátorů holotropního dýchání v zemi, kde Dr. Grof o třicet let dříve započal svou bohatou kariéru v oblasti psychedelického výzkumu.

Previous
Next
V roce 2007 obdržel Stanislav Grof od Nadace Dagmar a Václava Havlových
prestižní cenu Vize 97.

V roce 1998 manželé Grofovi předali vedení výcvikového programu GTT svým bývalým studentům a později dlouholetým kolegům Tavovi a Cary Sparksovým, kteří od té doby mají organizaci vzdělávacích kurzů pod svou patronací.[4] Manželé Grofovi se však po řadu dalších let podíleli na výcviku formou výuky a konzultací (Christina až do své smrti v roce 2014), přičemž Stanislav ještě po určitou dobu vedl i některé šestidenní výcvikové moduly. Posléze své aktivity omezil pouze na vedení dvoudenních teoretických vstupů a o zbývající části modulů, včetně samotného holotropního dýchání, se starali ostatní lektoři a členové týmu působící v programu GTT. Dr. Grof veškerou svou činnost v rámci programu GTT ukončil v roce 2017.

Řady současných facilitátorů měly možnost završit svůj výcvik v programu GTT v mnoha zemích světa, jmenovitě v Argentině, Austrálii, Brazílii, Čile, Německu, Indii, Itálii, Mexiku, Rusku, ve skandinávských zemích a Španělsku. V současné době výcvikové moduly běží ve Spojených státech, Austrálii, v řadě evropských zemí, v Latinské Americe, Rusku a Indii. Výcvik holotropního dýchání každým rokem expanduje na nová místa a vytváří tak pro stále více lidí na celém světě další příležitosti vydat se na tuto úžasnou a důležitou cestu sebepoznání.

Holotropic Bohemia
Teorie

This is how Site Sections are decorated.

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Cursus mattis molestie a iaculis at. Velit sed ullamcorper morbi tincidunt. Natoque penatibus et magnis dis parturient montes nascetur ridiculus mus. Id interdum velit laoreet id donec ultrices tincidunt arcu non. Fusce ut placerat orci nulla pellentesque dignissim enim sit. Dignissim suspendisse in est ante in nibh mauris. Egestas egestas fringilla phasellus faucibus scelerisque eleifend donec pretium vulputate. Nibh ipsum consequat nisl vel. Pellentesque id nibh tortor id aliquet lectus proin nibh. Pellentesque habitant morbi tristique senectus et netus et malesuada. Amet aliquam id diam maecenas ultricies mi eget mauris. Enim blandit volutpat maecenas volutpat blandit aliquam etiam erat. Odio tempor orci dapibus ultrices in iaculis nunc sed augue. Erat imperdiet sed euismod nisi porta lorem mollis aliquam.

Výraz „set a setting“, který je dnes široce užíván zejména v hlubinné psychologii a v psychedelických kruzích, původně zavedl na počátku šedesátých let dvacátého století Timothy Leary.

Tím je míněno, že během transpersonálního zážitku se můžeme, v kontrastu k našemu běžnému ztotožnění se se sebou samými, prožitkově ztotožnit například s nějakou jinou bytostí, třeba zvířetem nebo druhým člověkem. Během takového zážitku jsme si plně a důvěrně vědomi mentálních a fyzických složek a charakteristik té bytosti, tak jak je prožívá sama v sobě a o sobě. Avšak může se také stát, že se z prožitku vytratí i samotná hranice mezi „já“ a „ne-já“. Jde o sebe-reflektující aspekt naší mysli, který zůstává konstantní v obou uvažovaných případech — prožívání sebe sama jak ve své obvyklé podobě, tak i v podobě zvířete nebo jiného člověka. V psychedelickém nebo holotropním zážitku se hranice mezi „já“ a „ne-já“ může příležitostně zcela vytratit. V tom okamžiku „já“ neexistuje.

Teorie psychoanalýzy prezentuje klasické dělení na tři složky osobnosti: id, ego a superego. Stručně řečeno id představuje nevědomé biologické pudy, superego souhrn naučených a zvnitřnělých pravidel chování z dětství (tj. osvojování si hygienických návyků, vymezování a respektování osobních hranic, atd.), a ego je pak sebe-vědomé já, fungující jako vyrovnávací činitel a prostředník mezi id a superegem. V rozšířeném, holotropním stavu vědomí se může stát, že například zcela autenticky a plnohodnotně prožijeme současné ztotožnění se s vlastním běžným já a já svého otce, což následně vyústí v získání nového náhledu na náš vztah s naším skutečným otcem, a zároveň i na vztah odpovídajících složek naší osobnosti (ego a superego). Lze si představit i situaci, kdy náš zážitek překročí veškeré limity psychoanalytického modelu (zejména pokud jsme s ním například byli důvěrně obeznámeni a vnímali vnitřní dynamiku svojí osobnosti skrze jeho optiku), a to tak dramaticky a v takovém rozsahu, že se pro nás celý tento koncepční konstrukt stane úplně irelevantním. Následně by pak bylo nevyhnutelné přijmout rozsáhlejší a ucelenější obraz svého já.

„Zatímco tradiční model psychiatrie a psychoanalýzy je striktně osobnostní a biografický, moderní výzkum vědomí do něj přidává další nové úrovně, oblasti a dimenze a podává obraz lidské psýché jako souměřitelné s celým vesmírem a celou existencí.” Grof, 1985, Za hranice mozku

Některé přírodní národy používají psychoaktivní rostliny (někdy i zvířecí produkty) k léčebným a duchovním účelům po celá tisíciletí. Mnohé z nich k tomu vyvinuly původní, propracované, teoretické i praktické kontexty a postupy. Tyto takzvané šamanské tradice jsou stále součástí různých domorodých společenství celého světa, především, co do množství a rozmanitosti, oblasti Amazonie.

Kniha Abrahama Maslowa „Náboženství, hodnoty a vrcholné zážitky“ je všeobecně považována za zakládající dílo humanistické psychologie.

Seznam knih Stanislava Grofa naleznete v sekci tohoto webu nazvané Teorie a seznam další doporučené literatury, včetně webových odkazů a dalších informačních zdrojů, najdete v sekci Integrace.

Jelikož bodywork se pochopitelně neobejde bez určité míry fyzického kontaktu, je důležité zmínit, že podnět k jeho použití v rámci holotropního dýchání vždy dává dýchající a nikdy neprobíhá bez jeho souhlasu. Certifikovaní facilitátoři jsou v cílené práci s tělem k uvolnění energie důkladně vyškoleni a jsou vázáni povinností ve své praxi udržovat vysoký etický standard.

Výjimkou může být sezení s jediným účastníkem, kde jsou přítomni pouze dýchající a kvalifikovaný facilitátor. I při takovém individuálním sezení ale není výjimkou, že je přítomen navíc ještě i sitter.

Označení Holotropic Breathwork® je mezinárodní registrovanou obchodní známkou. Pro svou veřejnou praxi ho smějí používat pouze držitelé platného certifikátu GTT.

Onen příslib, který je základem výrazu “země zaslíbená” je obsažen v některých verších První knihy Mojžíšovy (Genesis), která je součástí židovské Tóry. Ve verši 12:1 se praví:

I řekl HOSPODIN Abramovi, „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“

Jinými slovy řečeno: „Vydej se za dobrodružstvím!“

Grof rozebírá své koncepty COEX systémů i bazálních perinatálních matric již ve své první knize Oblasti lidského nevědomí, vydané v roce 1975, tedy krátce poté, kdy byl nucen z důvodu nových legislativních opatření opustit psychedelický výzkum.

Ve starobylé čínské tradici Taoismu se setkáváme s výrazem wu-wej, který lze přeložit jako „nekonání“ anebo „jednání bez úsilí“.

Uvedené verše pochází ze základního starobylého taoistického textu Neiye (內業) neboli Vnitřní kultivace. Tento text rozebírá techniky dechové meditace a cirkulace energie qi (氣).

Výňatek z knihy Harolda D. Rotha Original Tao.
(zdroj: Wikipedia)

Tav Sparks – zemřel 9.srpna, 2020.
Budiž Ti země lehká, Tave.

Zajímavost

Československo bylo podle pramenů Wikipedia poslední zemí, kde se LSD vyrábělo legálně (až do roku 1975)

LSD-25 model

Kosterní vzorec a modely molekuly diethylamidu kyseliny lysergové (LSD).
(zdroj: Wikipedia)

Výraz “psychedelický” je složenina dvou řeckých slov — „ψυχή“ [psiˈçi] znamenající “mysl, duše” a „δῆλος“ [dêlos] ve významu “projevený, viditelný”. Tudíž výraz “psychedelický” znamená „mysl ukazující“.

The famous Flammarion Engraving depicts a man, clothed in a long robe and carrying a staff, who is at the edge of the Earth, where it meets the sky. He kneels down and passes his head, shoulders, and right arm through the star-studded sky, discovering a marvellous realm of circling clouds, fires and suns beyond the heavens. It has been used as a metaphorical illustration of either the scientific or the mystical quests for knowledge.

That is to say, insight into the nature of the actual “substance” of the mind, as opposed to merely the internal dynamics of it.

This same principle can be found in other words too, like the word “heliotropic” meaning “moving toward the sun” (used with reference to plants that tend to follow the movement of the sun).

GDPR souhlas: Informace, které poskytujete v tomto formuláři budou použity k zasílání informací o akcích organizovaných Holotropic Bohemia a pro případnou následnou emailovou komunikaci s Vámi. Používáme emailovou platformu MailChimp. Odesláním formuláře vyjadřujete souhlas s výše uvedeným, včetně toho, že Vaše informace zpracuje systém MailChimp.

Kvantová mechanika je náročná disciplína a jen málokdo, pokud vůbec někdo, je schopen jí porozumět v plném rozsahu. Naštěstí máme k dispozici díla některých autorů, kteří ji dokázali skvělým způsobem zpopularizovat a srozumitelně prezentovat její základní ideje, např. Amit Goswami, Fred Alan Wolf, Michio Kaku a Fritjof Capra (autor díla Tao fyziky, 1975). Dobrý a srozumitelný úvod do obecné teorie systémů pak podává Fritjof Capra ve svých knihách Bod obratu (1982) a Tkáň života (1996).

Tím se míní vhled do podstaty samotné „matérie“ mysli, tedy nejen do její vnitřní dynamiky.

Slavná Flammarionova rytina zobrazuje muže oděného v dlouhém rouchu a s holí, nacházejícího se na místě kde končící Země hraničí s oblohou. Muž klečí a hlavou, rameny a pravou rukou prostupuje oblohou posetou hvězdami a objevuje podivuhodnou říši kroužících mraků, ohňů a sluncí za nebesy. Obraz byl tradičně používán jako metaforická ilustrace buď vědeckého, nebo mystického hledání poznání.

Koncept jemnohmotné energie v současné době západní věda neakceptuje, nicméně řada duchovních a medicínských systémů z celého světa s ním počítá a pracuje. Mezi nejvýznamnější tyto tradice patří taoizmus, v němž je tato energie známa pod názvem „ki“, a jóga, která ji pojmenovává slovem „prána“, což v překladu ze sanskrtu znamená dech, životní síla anebo také vitální princip.

Podle stejného pravidla jsou utvořena i jiná slova, například „termotropický“ v překladu znamená „pohybující se za teplem“ anebo „heliotropický“ můžeme přeložit jako „směřující ke slunci“ (v odkazu na rostliny či jiné organizmy otáčející nebo ohýbající se za zdrojem tepla, anebo sledující pohyb slunce).

Pardon the interruption… Here’s a great tip! Sign up to our mailing list and we’ll have you covered right on time with all important news about our Holotropic Breathwork® events.

GDPR souhlas: Informace, které poskytujete v tomto formuláři budou použity k zasílání informací o akcích organizovaných Holotropic Bohemia a pro případnou následnou emailovou komunikaci s Vámi. Používáme emailovou platformu MailChimp. Odesláním formuláře vyjadřujete souhlas s výše uvedeným, včetně toho, že Vaše informace zpracuje systém MailChimp.

Pokud raději čtete z papíru nebo čtečky, můžete si stáhnout texty z této sekce ve formátu PDF, ePub, nebo Kindle.

PDF

Kindle

ePub

Nemoc, jejíž původ a příčiny jsou spíše psychické nežli fyzické.

Při výběru psychoterapeuta pro tento konkrétní způsob práce je potřeba mít na paměti, že ne každá psychoterapeutická metoda je pro tento účel vhodná. Důležité je vyhledat takového psychoterapeuta, který ve svém koncepčním rámci pracuje i s transpersonální psychologií.

To zahrnuje nejen holotropní dýchání, ale i jiné metody, včetně psychedelické terapie, anebo určitých druhů šamanských technik, například rituálu s požitím odvaru “Yagé” z prostředí jihoamerických domorodých kmenů, případně jakýkoliv jiný druh terapie bazírující na holotropních principech, jak je popisuje transpersonální psychologie.

Tento princip, zejména z rámci etického kodexu programu GTT, se považuje za prvořadý a zcela zásadní. U jiných technik práce s dechem, anebo u těch facilitátorů, kteří se v průběhu své praxe od metodologie GTT rozhodli odklonit, se někdy můžete setkat se situacemi, kdy facilitátor vstupuje do fyzického kontaktu spíše na základě vlastního úsudku. Otázka, zdali je toto ku prospěchu účastníků či nikoliv, je předmětem mnoha diskuzí, avšak v organizaci GTT (a Holotropic Bohemia), se v tomto ohledu my facilitátoři vždy přikláníme na stranu zdrženlivosti.

Pozornosti zvídavého čtenáře lze doporučit některé akademické práce, které se této tématice věnují podrobněji:

Laurel Watjen: An Argument for the use of Holotropic Breathwork as an Adjunct to Psychotherapy   (PDF)

Sarah W. Holmes, Robin Morris, Pauline Rose Clance, R. Thompson Putney: Holotropic breathwork: An experiential approach to psychotherapy (PDF)

Tanja Miller, Laila Nielsen: Measure of Significance of Holotropic Breathwork in the Development of Self-Awareness (PDF)

V roce 2001 dokončil James Eyerman na klinice v Saint Louis (Stress Center of Hyland Behavioral Health, Saint Anthony’s Medical Center) dlouhodobou studii účinků holotropního dýchání s 11 000 účastníky, která běžela již od roku 1989, s následujícím závěrem: „Stavy a prožitky 11 000 subjektů byly dobře tolerované a na konci jednotlivých sezení nebyly zaznamenány žádné problémy. Ze strany terapeutů a ostatního ošetřujícího personálu nebyly za dobu dvanácti let hlášeny žádné nepříznivé následky či stížnosti.”

detailed study report

Profesionální facilitátoři holotropního dýchání, zejména v rámci komunity GTT, často tuto navigační funkci označují pojmem „vnitřní léčitel“ nebo také „vnitřní léčivá inteligence“. Avšak koncept přirozené schopnosti člověka vyvíjet se k vyšším úrovním vnitřní integrity, zdraví a celistvosti (za předpokladu, že překážky bránící tomuto procesu jsou odstraněny anebo alespoň dočasně odsunuty stranou) není typický pouze pro holotropní koncepční rámec. Podobný koncept nalezneme například v hinduistické filozofii, i když zasazený do poněkud jiného rámce. Jedná se o koncept Íšvary, neboli nejvyššího Pána světa a osobního boha každého jedince, který určuje každý okamžik v životě dotyčného člověka tím, že z jeho „karmického úložiště“ vybírá jednotlivé prožitky, okamžik za okamžikem, a to s ohledem na možnost jeho optimálního duchovního vývoje.

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Tento druh nesouladu bývá někdy označován termínem „kognitivní disonance,“ a v psychologii a psychiatrii je považován za příčinu extrémního duševního diskomfortu. Proto máme osobnost nastavenou tak, aby vždy upřednostňovala jakoukoliv cestu, jež umožní se tomuto stavu vyhnout.

Všechny ilustrace na této stránce pocházejí ze světoznámé sbírky psychedelických obrazů Stanislava Grofa.

V životě se ovšem mnohdy vyskytne řada dílčích odchylek od této základní, ideální struktury. Čtyřiadvacetihodinový porod s podáním anestetik bude mít jiný vliv na formování psychiky plodu než spontánní porod s hladkým průběhem, anebo např. porod císařským řezem.

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Amnion je vnitřní zárodeční obal, uvnitř něhož se nachází vodní prostředí, ve kterém se vyvíjí zárodek savce, ptáka nebo plaze.

Koncept psychospirituální smrti a znovuzrození je zvlášť relevantní v psychologii, mytologii (zejména hovoříme-li o univerzálním mýtu „cesty hrdiny“, jak jej popsal ve svém díle Joseph Campbell a rovněž v současnosti s podivuhodnou pronikavostí zpopularizoval Jordan B. Peterson), v křesťanství a ve východních spirituálních tradicích. V každém z uvedených kontextů má pojem smrt ega poněkud jiný význam či kladený důraz, nicméně všechny se vzájemně doplňují a vždy v sobě nesou základní obecnou ideu smrti a znovuzrození. Ekvivalentní koncept můžeme rovněž najít v šamanských tradicích, kde se hovoří o tzv. „šamanské krizi“ a zážitku „roztrhání na kusy“.

Je nutné si uvědomit, že tento poněkud extrémní příklad je vybrán ze záznamů experimentálního výzkumu s dlouhodobým podáváním velmi vysokých dávek LSD, a týká se osoby se závažnou psychiatrickou diagnózou. Jedná se nicméně o příklad, který dobře ilustruje jak hluboko lze v rámci holotropní terapie (v tomto případě psychedeliky asistované) potenciálně dosáhnout.

Čas od času se dokonce doslýcháme o případech, kdy se zdá, že lidé procházející obzvláště bouřlivými epizodami v důsledku komplikovaného vynořujícího se COEX systému přitahují vnější situace, na které zjevně nemůžou mít žádný přímý vliv, jako např. nečekaně vzniklé náhlé nehody nebo kalamitní události, které však zároveň zapadají do jejich subjektivní prožitkové reality s nepřehlédnutelnou relevancí.

Tyto události spadají do kategorie tzv. synchronicit, což je pojem, který původně zavedl Carl Gustav Jung. Tento jev nebyl dosud dostatečně pochopen a samotný koncept synchronicity bývá někdy kritizován jako nevědecký. Ať už je to jakkoliv, pravdou zůstává, že ten kdo nějakou významnou synchronicitu v životě osobně zažil, jen vzácně pochybuje o jejím významu a důležitosti.

Stanislav Grof vedl více než 4500 terapeutických sezení s LSD. I když toto číslo bylo ještě o něco nižší v době, kdy již měl zformulované koncepty COEX systémů a bazálních perinatálních matric, z hlediska práce s holotropními stavy vědomí jsou tyto koncepty stejně relevantní dnes, jako byly v sedmdesátých letech minulého století.