Metoda
OBSAH
HOLOTROPNÍ DÝCHÁNÍ
Tajemství nekonání
Nebude-li tvé tělo v souladu,
vnitřní síla se nerozvine.
Nebudeš-li uvnitř v klidu,
tvá mysl nebude uspořádaná.
Uveď tělo v soulad, dej průchod vnitřní síle,
a ta se postupně rozvine sama.
[1]
Nebude-li tvé tělo v souladu,
vnitřní síla se nerozvine.
Nebudeš-li uvnitř v klidu,
tvá mysl nebude uspořádaná.
Uveď tělo v soulad, dej průchod vnitřní síle,
a ta se postupně rozvine sama.
[1]
Snad je to právě výraz „holotropní dýchání,“ jenž v lidech, zejména v těch, kteří doposud neměli příležitost seminář s touto metodou sami zažít, často vyvolává dojem, že tato metoda spočívá jednoduše v provádění nějaké velmi specifické techniky dýchání, jejímž působením se naše vědomí přepne do „změněného stavu“. I když se takový závěr může jevit jako docela logický (a abychom byli spravedliví, něco pravdy na něm skutečně je), nelze ho v žádném případě považovat za adekvátní a vůbec už ne ucelený popis toho, čím holotropní dýchání ve skutečnosti je. S takovou představou manipulace s dechem prováděné s cílem pozměnit fungování mysli se totiž pojí podvědomý předpoklad, že vstoupit do holotropního procesu znamená odchýlit se nějakým způsobem od „reality“, navodit si změnu, cosi tak trochu nepřirozeného.
Pokud se však chceme holotropní praxi věnovat skutečně smysluplným způsobem, pak nám tento přístup bude jistě na škodu! A čím déle bychom se ho drželi, tím více nám bude překážet. Pravda je taková, že důležitým úkolem každého zaníceného duchovního aspiranta je naopak pracovat na postupném oproštění se i od těch nejjemnějších vrstev těchto představ o konání. Ve skutečnosti lze vstup do holotropního stavu vědomí mnohem spíše přirovnat k situaci, kdy se pozvolna ponoříme do proudu řeky (anebo jindy třeba zas nečekaně skočíme přímo doprostřed) a pak se necháme unášet kamkoli nás voda v danou chvíli zrovna nese. S „proudem dechu“ je to podobné, neboť ani zde nikdy předem nevíme, kam nás povede. Bude to přes divoké peřeje anebo hluboké, nehybné a křišťálově čisté vody? Odpověď najdeme jen tak, že to sami zkusíme …
Je to docela podobné, jako se životem samým. Můžeme si žít v klidu a pohodlí pod dojmem, že vše držíme ve svých rukou a vývoj událostí si řídíme směrem, který si sami volíme. Na určité úrovni vnímání se to tak skutečně může jevit, zvláště pokud se nám právě v životě daří a cítíme se spokojeně. Jakmile však narazíme na překážky, anebo i jen pohlédneme do svého nitra s o stupeň upřímnější sebereflexí, rychle si začneme uvědomovat, že až takovou kontrolu nad tím, kam nás život třeba už v příštím okamžiku zavede, opravdu nemáme. Zdá se, že jedinci kteří dospěli do pokročilých fází cesty k osvícení, bývají také ochotnější připustit že si toto poznání uvědomují. A tak, pojďme se k nim, třeba jen na chvíli, zkusit také přidat. Zkusme si také přiznat, že v žádném případě není nikterak snadné sebrat v sobě dostatek odvahy a vnitřní poctivosti, abychom se pokusili, alespoň dočasně, vzdát se své představy aktivního jednání a skutečně se při příští příležitosti položili do proudu rozšířeného vědomí (nebo života samého) a nechali se jím unášet, ať už se stane jakkoli hlubokým nebo dravým. Zároveň však svou řeku života také vášnivě milujeme, a v hloubi duše intuitivně víme, že nás může zanést do míst, kde se nám nabízí více hojnosti, zdraví a možností intelektuální a duchovní realizace. Je tedy zřejmé, že máme v podstatě dvě možnosti. Buďto se zkusíme usadit na nějakém relativně pohodlném místě na suchém břehu, a na svou Zemi zaslíbenou, která na nás možná čeká někde dál po proudu, se budeme muset pokusit zapomenout a současně doufat, že se v nejbližší době nevrátí záplavy, anebo, a to je ta druhá možnost, začneme se učit plavat. Ukazuje se, že si dokonce můžeme vybrat z nabídky profesionálně vedených plaveckých kurzů — říkáme jim semináře holotropního dýchání.[2]
„Set a setting“
To co jsme si právě popsali jako vhodný vnitřní postoj a přístup k holotropní praxi, představuje jádro takzvaného „setu,“ (což je zkrácenina odvozená z anglického „mindset“ – tj. naladění mysli), v rámci něhož by se měl holotropní proces odehrávat.[3] I když by se o správném holotropním naladění mysli dalo nepochybně říci mnoho dalšího, výše uvedené nám poslouží jako dobrá výchozí pozice. S dalšími jemnými aspekty dobrého holotropního naladění se seznámíte postupem praxe. Pojďme se nyní blíže podívat na aspekt „settingu,“ neboli vhodného prostředí, v němž má holotropní zážitek probíhat.
Chráněné prostředí
S tím jak se naše praxe bude rozvíjet, postupně začneme v holotropním procesu vnímat a rozlišovat onu pozoruhodně subtilní hranici mezi konáním a poddáním se, a postupně uvidíme, jak důležité je dovolit si upřednostnit druhé, zatímco se odpoutáváme od prvního. A tak začínáme chápat, jak zásadně důležité je zajistit si prostředí které je bezpečné, chránící, podpůrné, pečující, přijímající, spolehlivé a důvěryhodné, neboť bez něj bychom jen těžko mohli z celého procesu vytěžit něco opravdu přínosného. Právě tento typ prostředí nám (a všem ostatním účastníkům semináře) umožní poddat se rozšířenému stavu vědomí a dovolit vlastní intuitivní léčivé moudrosti převzít nad celým procesem kontrolu a nechat se jí vést. I když za vytváření a udržování odpovídajícího prostředí vždy zodpovídá vyškolený facilitátor, je také vždy vítané, když se do tohoto procesu zapojí i účastníci, ať už svou starostlivou pozorností, úsměvem, smyslem pro humor, zkrátka čímkoli co je pro ně přirozené. Můžeme s klidem říci, že pokud jde o výcvik profesionálních facilitátorů, právě naučit se vytvářet a udržovat vhodný a správný „setting“ pro holotropní sezení je jednou z jeho nejdůležitějších složek.
Volba facilitátora
Technika holotropního dýchání zahrnuje kromě správně vytvořeného setu a settingu ještě několik dalších důležitých složek, z nichž některé považujeme za zcela zásadní, zatímco jiné specifické aspekty pokládáme naopak za nežádoucí. Pokud chceme skutečně hovořit o holotropním dýchání (a ne o různých jiných technikách, které ho více či méně připomínají), je potřeba aby tato kritéria byla naplněna. Jedna z těchto podmínek, k níž bychom měli přistupovat s maximální pozorností, ještě než se na seminář holotropního dýchání přihlásíme, spočívá v tom, zdali člověk (případně lidé) kteří daný seminář organizují a facilitují, jsou řádnými a certifikovanými absolventy výcvikového programu Grof Transpersonal training (GTT), neboť jenom oni k tomu mají oprávnění.[4]
Teorie
Nyní si ve stručnosti představíme některé z dalších základních složek, které by na semináři holotropního dýchání určitě neměly chybět. Každý takový seminář by měl zahrnovat teoretickou část, obvykle ve formě přednášky realizované zpravidla ještě večer před zahájením praktické části. V některých případech může proběhnout i samostatně několik dní dopředu. V této přednášce facilitátor v krátkosti účastníky seznámí s historií metody, vysvětlí základy Grofovy kartografie lidské psychiky a také hlavní principy holotropního procesu. Přirozeně je to také čas určený k důkladnému rozebrání praktických aspektů metody, jako jsou některé základní strategie pro orientaci během zážitku, úloha sittera, dále specifika práce s tělem zaměřené na uvolnění energie (bodywork), to vše zpravidla doplněné o několik praktických ukázek. Příležitostně se může objevit i takový seminář, jehož teoretická část je naplánována ještě v ranních hodinách před zahájením praktické zážitkové části, čili v ten samý den. Nicméně takový rozvrh je třeba vidět spíše jako poněkud krajní řešení, jelikož kvalitní příprava na holotropní zážitek si vyžaduje prezentaci poměrně značné porce teoretických poznatků (a také jistý čas potřebný k tomu, aby se účastníci mohli vzájemně seznámit a zvyknout si na sebe). Dá se říci, že takovýto stlačený program semináře je tedy spíše vhodný pro již zkušené účastníky, a je-li to jenom trochu možné, vždy je vhodné dát přednost plnohodnotnému formátu v rozsahu nejméně jeden a půl dne.
„Sitteři a dýchající“
Další nezaměnitelný aspekt představuje dvojice „sitterů a dýchajících“, která je pro pracovní formát holotropního dýchání zcela typická a bude vždy součástí každého semináře holotropního dýchání.[5] Všichni účastníci proto vytvoří vždy pro každý konkrétní seminář pracovní páry, s tím že se pak postupně v rolích sittera a dýchače vystřídají. Toto uspořádání skýtá hned několik výhod. Zaprvé přispívá k utváření ochranného a podpůrného prostředí, neboť sitter během zážitkového sezení věnuje svému dýchajícímu nerušenou pozornost, kdykoli mu na požádání podá vodu, přikryje ho dekou, atd. Dýchající pak ví, že se může do svého niterného procesu plně ponořit a bezpečně se vzdát kontroly, jelikož po celou dobu bude o všechny praktické věci postaráno. Dalším přínosem je příjemný, ujišťující pocit, že máte po ruce během celého semináře kamaráda, na něhož se můžete spolehnout anebo naopak, který se může spolehnout na vás. Kromě toho zkušenost ukazuje, že zážitek pečování o člověka, jehož mysl se nachází v holotropním stavu, mnozí vnímají jako obzvláště inspirativní a emocionálně obohacující. Nadto již samotná zkušenost pozorování druhého člověka, jak prožívá svůj holotropní proces, často obsahuje důležitá vodítka k pochopení svého vlastního procesu, anebo se dokonce přímo stane jeho nedílnou součástí, bez níž by vaše zkušenost byla o cosi zásadně smysluplného ochuzena. Tolik úžasných příležitostí se skrývá v tomto jediném, jednoduchém uspořádání!
Hudba
Bez hudby bychom si seminář holotropního dýchání jen těžko dovedli představit, neboť ta je opravdu klíčovým faktorem celého holotropního zážitku. Usnadňuje jeho plynulý vývoj, inspiruje a stimuluje představivost a podporuje uvolnění emočně bohatého obsahu. Pro semináře holotropního dýchání si facilitátoři cíleně vybírají nahrávky jednotlivých skladeb a kombinují je do hudebních celků (setů) vyznačujících se specifickou strukturou. Doba trvání takového hudebního setu bývá přibližně tři hodiny, což ve většině případů koresponduje s přirozenou délkou zážitku evokovaného holotropním dýcháním. Celý set pak sestává ze tří hlavních částí, z nichž každá trvá asi jednu hodinu. V první hodině dominují velmi dynamické a energií nabité skladby se spoustou repetitivních rytmů, často se objeví etnické motivy, vokální projevy domorodých lidí a zvuky kmenových nástrojů, a často zazní i progresivní vstupy s elektronickou tranzovní hudbou. Tento mix nás hned od samého počátku stimuluje, abychom se svým prožitkům plně otevřeli, oprostili se od veškerých kontrolních mechanizmů a mohli se napojit na přirozené živelné síly ve vlastním nitru. Druhá hodina bývá vyplněná silně emotivní a evokativní hudbou široké škály žánrů promlouvající k rozličným stránkám duše, zrcadlící radosti i strasti lidského života, často velmi dramatickým i výbušně extatickým způsobem. Po dosažení vrcholu se hudba postupně mění do stále klidnějších a tišších tónů, a celá třetí hodina je pak vyhrazena relaxačně laděným skladbám, jenž nám pomůžou celý holotropní zážitek smysluplně uzavřít v uvolněném a příjemném rozpoložení.
Bodywork
Další charakteristickou složkou holotropního dýchání je tzv. bodywork nebo přesněji cílená práce s tělem zaměřená na uvolnění energie. Bodywork jednak usnadňuje průběh holotropního procesu, ale také během celého sezení napomáhá k zajištění bezpečnosti. Efektivní uvolnění emoční energie, jež zůstává v mnoha vrstvách uvězněná v našem těle, je pro dosažení úzdravného efektu holotropního procesu zcela zásadní. Je těžké si představit, dokud to sami nezažijeme, kolik emoční energie může být nashromážděno hluboko v tkáních našeho těla a s jak enormní dynamikou se tyto energie dokážou začít manifestovat, jakmile jim v rámci holotropního dýchání dáme průchod k bezpečnému a efektivnímu projevení se a následnému vybití. Proces holotropního dýchání je často poměrně hodně fyzický a zahrnuje spoustu projevů tělesné síly a kinetické energie. Mnohdy bývá potřeba velmi aktivního a energicky se pohybujícího dýchače udržovat ve vymezeném prostoru matrace. Jiná možná situace nastává, když dýchající cítí, že aby mohl uvolnit velké množství emoční a kinetické energie, potřebuje aktivně tlačit proti nějaké bariéře anebo jakoby „zápasit“ s tělem facilitátora, které tomu do nezbytné míry bude odolávat. Jindy se nahromaděné napětí či bolest projeví v určité konkrétní části těla a v takových případech často vede k úlevě i jen to, když si necháme od facilitátora na dané místo na chvíli jednoduše položit dlaň. Kromě výše uvedených příkladů se během sezení holotropního dýchání může vyskytnout ještě mnoho dalších jejich variací. Profesionální facilitátoři jsou vyškoleni k tomu, aby každou z těchto situací dokázali vyhodnotit a nabídnout adekvátní množství své tělesné váhy, rezistence nebo dotyku. Většina z nich k tomu pak využívá i různé pomůcky, jako jsou polštáře, přikrývky, atp.[6]
Kreslení mandaly
Další důležitou součástí metody holotropního dýchání je kreslení či malování mandaly. Všem účastníkům, bez ohledu na jejich umělecké vlohy nebo dovednosti, ať už je v každodenním životě uplatňují nebo nikoli, vždy vřele doporučujeme, aby si mandalu nakreslili. Jedná se spíše o intuitivní druh kresby, jehož hodnota ani tak nezáleží na míře bohatosti, složitosti či stylizace zpracování celého obrázku. Někteří účastníci si během jednoho semináře rádi nakreslí dokonce několik mandal anebo v kreslení pokračují i v dalších dnech po jeho skončení. Malování či kreslení jsou vynikající metody cílené k prvotnímu ukotvení holotropního zážitku, jehož obsah častokrát přesahuje hranice toho, co je možno vyjádřit slovy.
Sdílení v kruhu
V neposlední řadě je potřeba vyhradit náležitý čas a prostor pro vzájemné sdílení zážitků, které se v praxi všech seminářů holotropního dýchání odehrává v kruhu vytvořeném společně všemi účastníky a facilitátory. V rámci sdílení se můžeme nejen podělit s ostatními o zážitky z cesty do hlubin vlastního nitra, ale především získáváme jedinečnou příležitost ostatním naslouchat, a právě v naslouchání se skrývá úžasná hodnota, častokrát nepoznaná a nedoceněná. Když pečlivě, se zaměřenou pozorností a s opravdovým zaujetím nasloucháme druhému člověku, ve skutečnosti obdarováváme nejen jeho, ale i sebe samého. Sdílení v kruhu je starobylou praxí, která zde na zemi existovala od nepaměti, ve vší pravděpodobnosti ještě před objevem samotného fenoménu mimořádných stavů vědomí. Ještě předtím, než naši dávní předkové začali rozpoznávat účinky nekonečně dlouhých tranzovních tanců, bubnování, půstu, spánkové deprivace či užívání různých specifických rostlin a hub, a jejich schopnost ovlivňovat lidské vnímání sebe sama i okolního světa, večer co večer usedali v kruhu okolo ohně … Možná že právě v tomto kruhu se odehrála podstatná část vývoje řeči a kultivace jazyka, když se naši dávní předci pokoušeli ostatním popsat, kde v ten den byli, co viděli a jaká dobrodružství prožili či jaké obtíže museli překonat zatímco prozkoumávali okolní svět na svých výpravách za novým poznáním a dalším pokrokem na své cestě životem. Kdo ví …?
V tuto chvíli už je nám jasné, že holotropní dýchání není triviální záležitost. Naopak, podobně jako v lidském nitru lze objevit bezpočet dimenzí, tak i sama metoda holotropního dýchání zahrnuje mnoho rozměrů. Teprve když se všechny jednotlivé složky hladce a harmonicky propojí, může se tato úžasná metoda rozvinout ve své plné síle a kráse.
Pojďme se nyní podívat na další kapitolu, v níž se seznámíme s některými základními pojmy a teoriemi transpersonální psychologie. Jakmile projdeme několika prvními etapami své holotropní praxe, jejich znalost nám přijde vhod …
