Teoretický rámec

   Stanislav Grof, v důsledku skutečnosti, že hned od počátku své kariéry pracoval na poli experimentálního psychedelického výzkumu, brzy zjistil, že zavedené modely lidské psychiky nemohou poskytnout funkční, či vůbec i jen jakkoliv smysluplný rámec pro pozorování, která dnes a denně činil při práci se svými pacienty. Lidé podstupující psychedelickou terapii popisovali zážitky, pro něž tradiční psychologie a psychiatrie neměla žádné vysvětlení, leda že se jedná o bludy, iracionální a irelevantní, příslušející k oblasti duševních chorob. Jelikož však Grof byl velmi pečlivý a důkladný pozorovatel, který si navíc sám prošel řadou psychedelických zážitků, nemohl ani nechtěl se s těmito konvenčními racionalizacemi spokojit. Po úvodních čtrnácti letech intenzivního vědeckého výzkumu, během nichž vedl několik tisíc sezení s psychiatrickými pacienty, jimž byla podána vysoká dávka psychedelik, kdy vše pečlivě pozoroval, popisoval, vyhodnocoval a zaznamenával výpovědi svých subjektů, byl Grof připraven zformulovat vlastní závěry, které dnes známe pod pojmem Grofova rozšířená mapa lidské psýché. A právě tato kartografie nám slouží jako primární referenční rámec pro chápání našich osobních zážitků z holotropní praxe. Pomáhá nám orientovat se na cestě sebeobjevování a slouží jako důležitý nástroj pro podporu efektivní integrace nově zpřístupněného materiálu, který se vynořil do vědomí v průběhu zážitkového sezení.

Grofova mapa vyznačuje tři základní teritoria — biografické, perinatální a transpersonální.

První oblast – biografická – zahrnuje veškerý prožitý materiál od momentu našeho biologického narození až po současnost. V podstatě se jedná o ekvivalent toho, čím se zabývá již Freudova psychoanalýza, proto bychom ji mohli také označit termínem psychodinamická oblast. Zahrnuje vzpomínky z raného dětství, vzpomínky na různé traumatické události jako například nehody, zážitky zneužívání pečující osobou, různé nevyřešené emoční konflikty, protichůdná vnitřní nutkání a motivace, potlačené osobnostní fragmenty, fantazie o sexuální dominanci či submisi, atp. V průběhu sezení s holotropním dýcháním mohou lidé znovu prožít situace z vlastní minulosti, o nichž by nepředpokládali že budou schopni si je byť i jen obyčejně vybavit. Navíc je mnohdy možné uvidět tyto prožitky v o řád jasnějším světle či získat do nich zcela nový dosud neodhalený vhled. Tento prožitkový proces pak v sobě skrývá významný potenciál zpřístupnění nových příležitostí k sebeuzdravování, což platí zejména v kombinaci s verbální psychoterapií.

Druhá oblast – perinatální – představuje zcela jedinečnou složku Grofova popisu psýché, neboť v žádné jiné kartografii lidské psychiky nenajdeme takový důraz právě na toto specifické období našeho vývoje. V Grofově modelu pokrývá perinatální prožitková oblast období od okamžiku početí až do biologického narození. Idea, že by člověk mohl mít možnost zpětně prožít a vybavit si situace z takto raného období svého vývoje, tj. z vlastního porodu nebo z prenatálního období nitroděložního života, byla natolik revoluční, že konvenční psychologie ji i dnes, po několika desetiletích, stále odmítá akceptovat. A přece, jak by každý člověk seriózně zapojený do výzkumu a využívání holotropních stavů vědomí potvrdil, právě takové prožitky znovu a znovu pozorujeme u lidí podstupujících holotropní terapii. Jakmile vstoupíme do perinatální oblasti, zjistíme, že námi běžně chápané kategorie jakými jsou kupříkladu prostor a čas, já a ne-já, nebo tělo a mysl, náhle ztrácí své jasné kontury a začínají se svojí podstatou jevit poněkud jinak. Jedná se o oblast plnou nesmírně intenzívních emočních i fyzických energií, z velké části ovládanou zvláštní směsicí sexuality a enormních násilných a agresivních impulzů. Dále, v této oblasti můžeme také přímo zakusit, jak vypadá nebe či peklo. Nalezneme zde kořeny některých nejběžnějších emočních poruch, včetně depresí, fobií a různých sexuálních deviací. Zároveň v perinatální oblasti můžeme získat vysoce cenné přímé vhledy do podstaty cyklického, univerzálního a všudypřítomného principu (psychospirituální) smrti a znovuzrození. V takových případech jsme pak často náhle schopni intuitivně odhalit zcela nový významový rozměr řady světových náboženských a filozofických doktrín.

Třetí oblast se nazývá transpersonálnía ze všech tří zmíněných teritorií je nejrozlehlejší a nejobsáhlejší.^[5] Mohli bychom říci, že v podstatě nemá hranice.[5] Transpersonální zážitek se typicky vyznačuje překonáním běžných hranic času, fyzického těla s jeho jednoznačným umístěním v prostoru, překročením hranic vlastní osobnosti nebo dokonce i „já“ jako takového.^[6] Rovněž můžeme být konfrontováni s existencí jiných vztahů než těch lineárně-příčinných, odhalením čehož můžeme ale i nemusíme být zaskočeni, nebo s jinými, do té doby možná nepředstavitelnými jevy, jako například s možností současného výskytu vzájemně se vylučujících událostí v jediném kontextuálním rámci (ať už časoprostorovém nebo jiném). Procesy našeho prožitkového ztotožnění a subjektivního vztahování se, se mohou odehrávat kdekoliv ve vesmíru, vnitřím či vnějším, probádaném či neprobádaném, v přítomnosti, minulosti i budoucnosti, anebo zcela mimo všechny tyto kategorie. Objevení a přijetí existence transpersonální oblasti pak vede k pochopení vlastní lidské schopnosti získat přístup k jakémukoliv procesu nebo jevu odehrávajícímu se ve vesmíru, formou subjektivního prožitku, jako prostého důsledku toho, že máme tělo a mysl. To pak také znamená, že veškeré hranice ve vesmíru, ať už fyzické či mentální, jsou v konečném důsledku iluzorní a za určitých podmínek se mohou zcela rozplynout. Tento druh poznání může být nesmírně osvobozující a duchovně obohacující, avšak někdy nás může i hluboce znepokojovat ba i děsit. I proto je potřeba zdůraznit, že každý kdo se vydá na objevitelskou cestu do transpersonální (ale i perinatální) oblasti, by se měl bezpodmínečně vybavit důkladnou znalostí alespoň jedné ucelené mapy prozkoumávaného teritoria, ideálně i několika. Dobrým výchozím bodem bude teoretická práce Stanislava Grofa, dále možná seznámení se s dílem Kena Wilbera, to vše případně doplněné základním obeznámením se s teorií kvantové mechaniky a obecnou teorií systémů.^[7] Výrazně k duhu nám určitě též přijde, když budeme obeznámeni i s některými východními duchovními systémy, zejména buddhizmem, jógou a taoizmem.

Pojďme si nyní na naši mapu zaostřit o něco blíže, abychom se lépe seznámili s teritoriem, do něhož skrze holotropní praxi máme možnost vstupovat. V každé z výše uvedených oblastí, tedy biografické, perinatální a transpersonální, můžeme identifikovat další dílčí struktury. I zde nám Stanislav Grof nabízí některé velmi zajímavé a užitečné konceptualizace, jenž opět staví na výsledcích jeho původní výzkumné práce v oblasti psychedeliky asistované psychoterapie, nashromážděných v průběhu šedesátých a sedmdesátých let minulého století v Československu a ve Spojených státech.^[8]

Na základě pozorování nashromážděných v průběhu vysokého množství experimentálních psychedelických sezení^[9] Grof navrhl některé další koncepty, které se ukázaly jako obzvláště užitečné pro porozumění ohromnému množství různorodých niterných zážitků, které jeho pacienti prožívali během sezení.