Teoretický rámec

     
  Obsah:

  1. Transpersonální psychologie a Grofova rozšířená mapa psýché
  2. Systémy kondenzovaných zážitků - COEX systémy
  3. Perinatální oblast nevědomí
             – Psychospirituální smrt a znovuzrození
             – Bazální perinatální matrice (BPM)

        4. Za hranice perinatální oblasti a „Vnitřní radar“

Pokud jde o pochopení teoretického rámce holotropní terapie, pak zdaleka nejlepší strategií bude vydat se do své místní veřejné knihovny, vyhledat si pár knih od Stanislava Grofa a obeznámit se přímo u zdroje s poznatky, které se nám Dr. Grof během šedesáti let své bohaté profesní dráhy snažil předat. Jasnější a ucelenější popis teorie holotropního dýchání nikde jinde nenalezneme. Jak už bylo zmíněno na jiném místě, Stanislav Grof své poznatky čerpal nejen z celé řady vědních oborů, ale také z různých filozofických myšlenkových systémů vyrůstajících z rozličných sociálně-kulturních oblastí. Souběžně se opírá o dílo řady konkrétních individuálních myslitelů, teoretiků a duchovních autorit, z nichž mnozí byli zároveň jeho kolegové či přátelé, zatímco jiní, zejména Sigmund Freud a Carl Gustav Jung, ho ovlivnili nepřímo, prostřednictvím svých publikovaných děl. V této souvislosti je třeba dodat, že výchozím zdrojem Grofova díla je lékařská věda, konkrétně psychiatrie, která představuje jeho původní hlavní obor.

Takže nyní se už můžeme směle pustit do čtení! V následujících odstavcích si stručně představíme některé nejvýznamnější koncepty teoretického rámce, na němž jako na svém základě spočívá celá holotropní praxe. Tímto způsobem získáme počáteční vhled do některých důležitých idejí, které nám pomohou pochopit mnohé neobvyklé zážitky, s nimiž se během naší praxe můžeme setkat, a pochopit také jejich následný dopad na náš každodenní život. 

Nechť je vám to vše inspirací k dalšímu prozkoumávání svého nitra i k prohlubování znalostí, ať už získaných na tomto webu anebo z jiných pramenů. Pro zvídavého čtenáře jistě nebude těžké vyhledat si dostatek dalších textových i audiovizuálních materiálů, podrobně zpracovávajících toto mimořádně zajímavé téma.[1]

Transpersonální psychologie

Začněme krátkou exkurzí do historie moderní psychologie a jejího vývoje. V polovině dvacátého století se na poli psychologie zformoval nový myšlenkový směr, jenž vešel ve známost jako humanistická psychologie, a který bývá někdy také nazýván třetím proudem psychologie, neboť se vyznačoval úsilím o překonání omezujících faktorů prvního a druhého proudu (tedy behaviorizmu a psychoanalýzy). Zatímco Freud a jeho psychoanalýza nakonec až poněkud přespříliš zabředávali v temných zákoutích lidské psýché, humanistický přístup naproti tomu akcentoval nový stěžejní prvek, a sice rozpoznání vrozené lidské touhy po seberealizaci, čili naplňování vlastního tvůrčího a duchovního potenciálu. Tutéž myšlenku seberealizace o něco později přijala a ještě více rozvinula transpersonální psychologie - nově zformované odvětví, které bývá také označované jako čtvrtý proud psychologie. Za zakladatele humanistické psychologie jsou obecně považování Carl Rogers a Abraham Maslow[2]. Základní principy transpersonální psychologie pak zformuloval na počátku sedmdesátých let dvacátého století opět Abraham Maslow společně s Anthony Sutichem a Stanislavem Grofem.

Jak humanističtí tak i transpersonální psychologové byli úzce provázaní s Hnutím lidského potenciálu, jenž hlásalo myšlenku, že člověk, skrze rozvíjení svého „lidského potenciálu“, může prožívat výjimečně kvalitní život naplněný štěstím, tvůrčí činností a seberealizací.[3] Dalším výrazným znakem transpersonálního hnutí bylo jeho ideové napojení na východní duchovní tradice s jejich systémy praktických technik zaměřených na realizaci vysokých stupňů kultivace mysli a osobnosti, a jejich nahlížením takové realizace coby ekvivalentní naplnění nejzákladnějšího smyslu lidského života. Z tohoto hlediska lze i samotnou techniku holotropního dýchání, jakožto jednu ze stěžejních terapeutických aplikací transpersonální psychologie (společně s psychedeliky asistovanou psychoterapií), považovat za západní protějšek, nebo přesněji řečeno doplněk, starobylých východních duchovních praktik. V neposlední řadě transpersonálně orientovaní psychologové a terapeuti dokázali konstruktivně navázat na rozmanité živoucí šamanské tradice, zejména takové, v nichž významnou roli sehrávají tradiční „rostlinné medicíny“.[4]

Budiž, dost bylo dějepisu! Je čas přejít k další části, kde se konečně blíže seznámíme se základními koncepty teoretické práce Stanislava Grofa …

Grofova rozšířená mapa lidské psýché

   Stanislav Grof, v důsledku skutečnosti, že hned od počátku své kariéry pracoval na poli experimentálního psychedelického výzkumu, brzy zjistil, že zavedené modely lidské psychiky nemohou poskytnout funkční, či vůbec i jen jakkoliv smysluplný rámec pro pozorování, která dnes a denně činil při práci se svými pacienty. Lidé podstupující psychedelickou terapii popisovali zážitky, pro něž tradiční psychologie a psychiatrie neměla žádné vysvětlení, leda že se jedná o bludy, iracionální a irelevantní, příslušející k oblasti duševních chorob. Jelikož však Grof byl velmi pečlivý a důkladný pozorovatel, který si navíc sám prošel řadou psychedelických zážitků, nemohl ani nechtěl se s těmito konvenčními racionalizacemi spokojit. Po úvodních čtrnácti letech intenzivního vědeckého výzkumu, během nichž vedl několik tisíc sezení s psychiatrickými pacienty, jimž byla podána vysoká dávka psychedelik, kdy vše pečlivě pozoroval, popisoval, vyhodnocoval a zaznamenával výpovědi svých subjektů, byl Grof připraven zformulovat vlastní závěry, které dnes známe pod pojmem Grofova rozšířená mapa lidské psýché. A právě tato kartografie nám slouží jako primární referenční rámec pro chápání našich osobních zážitků z holotropní praxe. Pomáhá nám orientovat se na cestě sebeobjevování a slouží jako důležitý nástroj pro podporu efektivní integrace nově zpřístupněného materiálu, který se vynořil do vědomí v průběhu zážitkového sezení.

Grofova mapa vyznačuje tři základní teritoria — biografické, perinatální a transpersonální.

První oblast – biografická – zahrnuje veškerý prožitý materiál od momentu našeho biologického narození až po současnost. V podstatě se jedná o ekvivalent toho, čím se zabývá již Freudova psychoanalýza, proto bychom ji mohli také označit termínem psychodinamická oblast. Zahrnuje vzpomínky z raného dětství, vzpomínky na různé traumatické události jako například nehody, zážitky zneužívání pečující osobou, různé nevyřešené emoční konflikty, protichůdná vnitřní nutkání a motivace, potlačené osobnostní fragmenty, fantazie o sexuální dominanci či submisi, atp. V průběhu sezení s holotropním dýcháním mohou lidé znovu prožít situace z vlastní minulosti, o nichž by nepředpokládali že budou schopni si je byť i jen obyčejně vybavit. Navíc je mnohdy možné uvidět tyto prožitky v o řád jasnějším světle či získat do nich zcela nový dosud neodhalený vhled. Tento prožitkový proces pak v sobě skrývá významný potenciál zpřístupnění nových příležitostí k sebeuzdravování, což platí zejména v kombinaci s verbální psychoterapií.

Druhá oblast – perinatální – představuje zcela jedinečnou složku Grofova popisu psýché, neboť v žádné jiné kartografii lidské psychiky nenajdeme takový důraz právě na toto specifické období našeho vývoje. V Grofově modelu pokrývá perinatální prožitková oblast období od okamžiku početí až do biologického narození. Idea, že by člověk mohl mít možnost zpětně prožít a vybavit si situace z takto raného období svého vývoje, tj. z vlastního porodu nebo z prenatálního období nitroděložního života, byla natolik revoluční, že konvenční psychologie ji i dnes, po několika desetiletích, stále odmítá akceptovat. A přece, jak by každý člověk seriózně zapojený do výzkumu a využívání holotropních stavů vědomí potvrdil, právě takové prožitky znovu a znovu pozorujeme u lidí podstupujících holotropní terapii. Jakmile vstoupíme do perinatální oblasti, zjistíme, že námi běžně chápané kategorie jakými jsou kupříkladu prostor a čas, já a ne-já, nebo tělo a mysl, náhle ztrácí své jasné kontury a začínají se svojí podstatou jevit poněkud jinak. Jedná se o oblast plnou nesmírně intenzívních emočních i fyzických energií, z velké části ovládanou zvláštní směsicí sexuality a enormních násilných a agresivních impulzů. Dále, v této oblasti můžeme také přímo zakusit, jak vypadá nebe či peklo. Nalezneme zde kořeny některých nejběžnějších emočních poruch, včetně depresí, fobií a různých sexuálních deviací. Zároveň v perinatální oblasti můžeme získat vysoce cenné přímé vhledy do podstaty cyklického, univerzálního a všudypřítomného principu (psychospirituální) smrti a znovuzrození. V takových případech jsme pak často náhle schopni intuitivně odhalit zcela nový významový rozměr řady světových náboženských a filozofických doktrín.

Třetí oblast se nazývá transpersonálnía ze všech tří zmíněných teritorií je nejrozlehlejší a nejobsáhlejší.[5] Mohli bychom říci, že v podstatě nemá hranice.[5] Transpersonální zážitek se typicky vyznačuje překonáním běžných hranic času, fyzického těla s jeho jednoznačným umístěním v prostoru, překročením hranic vlastní osobnosti nebo dokonce i „já“ jako takového.[6] Rovněž můžeme být konfrontováni s existencí jiných vztahů než těch lineárně-příčinných, odhalením čehož můžeme ale i nemusíme být zaskočeni, nebo s jinými, do té doby možná nepředstavitelnými jevy, jako například s možností současného výskytu vzájemně se vylučujících událostí v jediném kontextuálním rámci (ať už časoprostorovém nebo jiném). Procesy našeho prožitkového ztotožnění a subjektivního vztahování se, se mohou odehrávat kdekoliv ve vesmíru, vnitřím či vnějším, probádaném či neprobádaném, v přítomnosti, minulosti i budoucnosti, anebo zcela mimo všechny tyto kategorie. Objevení a přijetí existence transpersonální oblasti pak vede k pochopení vlastní lidské schopnosti získat přístup k jakémukoliv procesu nebo jevu odehrávajícímu se ve vesmíru, formou subjektivního prožitku, jako prostého důsledku toho, že máme tělo a mysl. To pak také znamená, že veškeré hranice ve vesmíru, ať už fyzické či mentální, jsou v konečném důsledku iluzorní a za určitých podmínek se mohou zcela rozplynout. Tento druh poznání může být nesmírně osvobozující a duchovně obohacující, avšak někdy nás může i hluboce znepokojovat ba i děsit. I proto je potřeba zdůraznit, že každý kdo se vydá na objevitelskou cestu do transpersonální (ale i perinatální) oblasti, by se měl bezpodmínečně vybavit důkladnou znalostí alespoň jedné ucelené mapy prozkoumávaného teritoria, ideálně i několika. Dobrým výchozím bodem bude teoretická práce Stanislava Grofa, dále možná seznámení se s dílem Kena Wilbera, to vše případně doplněné základním obeznámením se s teorií kvantové mechaniky a obecnou teorií systémů.[7] Výrazně k duhu nám určitě též přijde, když budeme obeznámeni i s některými východními duchovními systémy, zejména buddhizmem, jógou a taoizmem.

Pojďme si nyní na naši mapu zaostřit o něco blíže, abychom se lépe seznámili s teritoriem, do něhož skrze holotropní praxi máme možnost vstupovat. V každé z výše uvedených oblastí, tedy biografické, perinatální a transpersonální, můžeme identifikovat další dílčí struktury. I zde nám Stanislav Grof nabízí některé velmi zajímavé a užitečné konceptualizace, jenž opět staví na výsledcích jeho původní výzkumné práce v oblasti psychedeliky asistované psychoterapie, nashromážděných v průběhu šedesátých a sedmdesátých let minulého století v Československu a ve Spojených státech.[8]

Na základě pozorování nashromážděných v průběhu vysokého množství experimentálních psychedelických sezení[9] Grof navrhl některé další koncepty, které se ukázaly jako obzvláště užitečné pro porozumění ohromnému množství různorodých niterných zážitků, které jeho pacienti prožívali během sezení. 

Teorie

This is how Site Sections are decorated.

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Cursus mattis molestie a iaculis at. Velit sed ullamcorper morbi tincidunt. Natoque penatibus et magnis dis parturient montes nascetur ridiculus mus. Id interdum velit laoreet id donec ultrices tincidunt arcu non. Fusce ut placerat orci nulla pellentesque dignissim enim sit. Dignissim suspendisse in est ante in nibh mauris. Egestas egestas fringilla phasellus faucibus scelerisque eleifend donec pretium vulputate. Nibh ipsum consequat nisl vel. Pellentesque id nibh tortor id aliquet lectus proin nibh. Pellentesque habitant morbi tristique senectus et netus et malesuada. Amet aliquam id diam maecenas ultricies mi eget mauris. Enim blandit volutpat maecenas volutpat blandit aliquam etiam erat. Odio tempor orci dapibus ultrices in iaculis nunc sed augue. Erat imperdiet sed euismod nisi porta lorem mollis aliquam.

Výraz „set a setting“, který je dnes široce užíván zejména v hlubinné psychologii a v psychedelických kruzích, původně zavedl na počátku šedesátých let dvacátého století Timothy Leary.

Tím je míněno, že během transpersonálního zážitku se můžeme, v kontrastu k našemu běžnému ztotožnění se se sebou samými, prožitkově ztotožnit například s nějakou jinou bytostí, třeba zvířetem nebo druhým člověkem. Během takového zážitku jsme si plně a důvěrně vědomi mentálních a fyzických složek a charakteristik té bytosti, tak jak je prožívá sama v sobě a o sobě. Avšak může se také stát, že se z prožitku vytratí i samotná hranice mezi „já“ a „ne-já“. Jde o sebe-reflektující aspekt naší mysli, který zůstává konstantní v obou uvažovaných případech — prožívání sebe sama jak ve své obvyklé podobě, tak i v podobě zvířete nebo jiného člověka. V psychedelickém nebo holotropním zážitku se hranice mezi „já“ a „ne-já“ může příležitostně zcela vytratit. V tom okamžiku „já“ neexistuje.

Teorie psychoanalýzy prezentuje klasické dělení na tři složky osobnosti: id, ego a superego. Stručně řečeno id představuje nevědomé biologické pudy, superego souhrn naučených a zvnitřnělých pravidel chování z dětství (tj. osvojování si hygienických návyků, vymezování a respektování osobních hranic, atd.), a ego je pak sebe-vědomé já, fungující jako vyrovnávací činitel a prostředník mezi id a superegem. V rozšířeném, holotropním stavu vědomí se může stát, že například zcela autenticky a plnohodnotně prožijeme současné ztotožnění se s vlastním běžným já a já svého otce, což následně vyústí v získání nového náhledu na náš vztah s naším skutečným otcem, a zároveň i na vztah odpovídajících složek naší osobnosti (ego a superego). Lze si představit i situaci, kdy náš zážitek překročí veškeré limity psychoanalytického modelu (zejména pokud jsme s ním například byli důvěrně obeznámeni a vnímali vnitřní dynamiku svojí osobnosti skrze jeho optiku), a to tak dramaticky a v takovém rozsahu, že se pro nás celý tento koncepční konstrukt stane úplně irelevantním. Následně by pak bylo nevyhnutelné přijmout rozsáhlejší a ucelenější obraz svého já.

„Zatímco tradiční model psychiatrie a psychoanalýzy je striktně osobnostní a biografický, moderní výzkum vědomí do něj přidává další nové úrovně, oblasti a dimenze a podává obraz lidské psýché jako souměřitelné s celým vesmírem a celou existencí.” Grof, 1985, Za hranice mozku

Některé přírodní národy používají psychoaktivní rostliny (někdy i zvířecí produkty) k léčebným a duchovním účelům po celá tisíciletí. Mnohé z nich k tomu vyvinuly původní, propracované, teoretické i praktické kontexty a postupy. Tyto takzvané šamanské tradice jsou stále součástí různých domorodých společenství celého světa, především, co do množství a rozmanitosti, oblasti Amazonie.

Kniha Abrahama Maslowa „Náboženství, hodnoty a vrcholné zážitky“ je všeobecně považována za zakládající dílo humanistické psychologie.

Seznam knih Stanislava Grofa naleznete v sekci tohoto webu nazvané Teorie a seznam další doporučené literatury, včetně webových odkazů a dalších informačních zdrojů, najdete v sekci Integrace.

Jelikož bodywork se pochopitelně neobejde bez určité míry fyzického kontaktu, je důležité zmínit, že podnět k jeho použití v rámci holotropního dýchání vždy dává dýchající a nikdy neprobíhá bez jeho souhlasu. Certifikovaní facilitátoři jsou v cílené práci s tělem k uvolnění energie důkladně vyškoleni a jsou vázáni povinností ve své praxi udržovat vysoký etický standard.

Výjimkou může být sezení s jediným účastníkem, kde jsou přítomni pouze dýchající a kvalifikovaný facilitátor. I při takovém individuálním sezení ale není výjimkou, že je přítomen navíc ještě i sitter.

Označení Holotropic Breathwork® je mezinárodní registrovanou obchodní známkou. Pro svou veřejnou praxi ho smějí používat pouze držitelé platného certifikátu GTT.

Onen příslib, který je základem výrazu “země zaslíbená” je obsažen v některých verších První knihy Mojžíšovy (Genesis), která je součástí židovské Tóry. Ve verši 12:1 se praví:

I řekl HOSPODIN Abramovi, „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“

Jinými slovy řečeno: „Vydej se za dobrodružstvím!“

Grof rozebírá své koncepty COEX systémů i bazálních perinatálních matric již ve své první knize Oblasti lidského nevědomí, vydané v roce 1975, tedy krátce poté, kdy byl nucen z důvodu nových legislativních opatření opustit psychedelický výzkum.

Ve starobylé čínské tradici Taoismu se setkáváme s výrazem wu-wej, který lze přeložit jako „nekonání“ anebo „jednání bez úsilí“.

Uvedené verše pochází ze základního starobylého taoistického textu Neiye (內業) neboli Vnitřní kultivace. Tento text rozebírá techniky dechové meditace a cirkulace energie qi (氣).

Výňatek z knihy Harolda D. Rotha Original Tao.
(zdroj: Wikipedia)

Tav Sparks – zemřel 9.srpna, 2020.
Budiž Ti země lehká, Tave.

Zajímavost

Československo bylo podle pramenů Wikipedia poslední zemí, kde se LSD vyrábělo legálně (až do roku 1975)

LSD-25 model

Kosterní vzorec a modely molekuly diethylamidu kyseliny lysergové (LSD).
(zdroj: Wikipedia)

Výraz “psychedelický” je složenina dvou řeckých slov — „ψυχή“ [psiˈçi] znamenající “mysl, duše” a „δῆλος“ [dêlos] ve významu “projevený, viditelný”. Tudíž výraz “psychedelický” znamená „mysl ukazující“.

The famous Flammarion Engraving depicts a man, clothed in a long robe and carrying a staff, who is at the edge of the Earth, where it meets the sky. He kneels down and passes his head, shoulders, and right arm through the star-studded sky, discovering a marvellous realm of circling clouds, fires and suns beyond the heavens. It has been used as a metaphorical illustration of either the scientific or the mystical quests for knowledge.

That is to say, insight into the nature of the actual “substance” of the mind, as opposed to merely the internal dynamics of it.

This same principle can be found in other words too, like the word “heliotropic” meaning “moving toward the sun” (used with reference to plants that tend to follow the movement of the sun).

GDPR souhlas: Informace, které poskytujete v tomto formuláři budou použity k zasílání informací o akcích organizovaných Holotropic Bohemia a pro případnou následnou emailovou komunikaci s Vámi. Používáme emailovou platformu MailChimp. Odesláním formuláře vyjadřujete souhlas s výše uvedeným, včetně toho, že Vaše informace zpracuje systém MailChimp. Z odběru emailů se lze kdykoliv odhlásit jedním klikem.

holotropní dýchání, holotropic breathwork, holotropic bohemia

Kvantová mechanika je náročná disciplína a jen málokdo, pokud vůbec někdo, je schopen jí porozumět v plném rozsahu. Naštěstí máme k dispozici díla některých autorů, kteří ji dokázali skvělým způsobem zpopularizovat a srozumitelně prezentovat její základní ideje, např. Amit Goswami, Fred Alan Wolf, Michio Kaku a Fritjof Capra (autor díla Tao fyziky, 1975). Dobrý a srozumitelný úvod do obecné teorie systémů pak podává Fritjof Capra ve svých knihách Bod obratu (1982) a Tkáň života (1996).

Tím se míní vhled do podstaty samotné „matérie“ mysli, tedy nejen do její vnitřní dynamiky.

Slavná Flammarionova rytina zobrazuje muže oděného v dlouhém rouchu a s holí, nacházejícího se na místě kde končící Země hraničí s oblohou. Muž klečí a hlavou, rameny a pravou rukou prostupuje oblohou posetou hvězdami a objevuje podivuhodnou říši kroužících mraků, ohňů a sluncí za nebesy. Obraz byl tradičně používán jako metaforická ilustrace buď vědeckého, nebo mystického hledání poznání.

Koncept jemnohmotné energie v současné době západní věda neakceptuje, nicméně řada duchovních a medicínských systémů z celého světa s ním počítá a pracuje. Mezi nejvýznamnější tyto tradice patří taoizmus, v němž je tato energie známa pod názvem „ki“, a jóga, která ji pojmenovává slovem „prána“, což v překladu ze sanskrtu znamená dech, životní síla anebo také vitální princip.

Podle stejného pravidla jsou utvořena i jiná slova, například „termotropický“ v překladu znamená „pohybující se za teplem“ anebo „heliotropický“ můžeme přeložit jako „směřující ke slunci“ (v odkazu na rostliny či jiné organizmy otáčející nebo ohýbající se za zdrojem tepla, anebo sledující pohyb slunce).

Omlouváme se za vyrušení, ale máme pro vás tip! Přihlaste se do našeho mailing listu a my vás budeme včas informovat o všech důležitých novinkách týkajících se našich akcí s holotropním dýcháním.

GDPR souhlas: Informace, které poskytujete v tomto formuláři budou použity k zasílání informací o akcích organizovaných Holotropic Bohemia a pro případnou následnou emailovou komunikaci s Vámi. Používáme emailovou platformu MailChimp. Odesláním formuláře vyjadřujete souhlas s výše uvedeným, včetně toho, že Vaše informace zpracuje systém MailChimp. Z odběru emailů se lze kdykoliv odhlásit jedním klikem.

Pokud raději čtete z papíru nebo čtečky, můžete si stáhnout texty z této sekce ve formátu PDF, ePub, nebo Kindle.

PDF

Kindle

ePub

Nemoc, jejíž původ a příčiny jsou spíše psychické nežli fyzické.

Při výběru psychoterapeuta pro tento konkrétní způsob práce je potřeba mít na paměti, že ne každá psychoterapeutická metoda je pro tento účel vhodná. Důležité je vyhledat takového psychoterapeuta, který ve svém koncepčním rámci pracuje i s transpersonální psychologií.

To zahrnuje nejen holotropní dýchání, ale i jiné metody, včetně psychedelické terapie, anebo určitých druhů šamanských technik, například rituálu s požitím odvaru “Yagé” z prostředí jihoamerických domorodých kmenů, případně jakýkoliv jiný druh terapie bazírující na holotropních principech, jak je popisuje transpersonální psychologie.

Tento princip, zejména z rámci etického kodexu programu GTT, se považuje za prvořadý a zcela zásadní. U jiných technik práce s dechem, anebo u těch facilitátorů, kteří se v průběhu své praxe od metodologie GTT rozhodli odklonit, se někdy můžete setkat se situacemi, kdy facilitátor vstupuje do fyzického kontaktu spíše na základě vlastního úsudku. Otázka, zdali je toto ku prospěchu účastníků či nikoliv, je předmětem mnoha diskuzí, avšak v organizaci GTT (a Holotropic Bohemia), se v tomto ohledu my facilitátoři vždy přikláníme na stranu zdrženlivosti.

Pozornosti zvídavého čtenáře lze doporučit některé akademické práce, které se této tématice věnují podrobněji:

Laurel Watjen: An Argument for the use of Holotropic Breathwork as an Adjunct to Psychotherapy   (PDF)

Sarah W. Holmes, Robin Morris, Pauline Rose Clance, R. Thompson Putney: Holotropic breathwork: An experiential approach to psychotherapy (PDF)

Tanja Miller, Laila Nielsen: Measure of Significance of Holotropic Breathwork in the Development of Self-Awareness (PDF)

V roce 2001 dokončil James Eyerman na klinice v Saint Louis (Stress Center of Hyland Behavioral Health, Saint Anthony’s Medical Center) dlouhodobou studii účinků holotropního dýchání s 11 000 účastníky, která běžela již od roku 1989, s následujícím závěrem: „Stavy a prožitky 11 000 subjektů byly dobře tolerované a na konci jednotlivých sezení nebyly zaznamenány žádné problémy. Ze strany terapeutů a ostatního ošetřujícího personálu nebyly za dobu dvanácti let hlášeny žádné nepříznivé následky či stížnosti.”

detailed study report

Profesionální facilitátoři holotropního dýchání, zejména v rámci komunity GTT, často tuto navigační funkci označují pojmem „vnitřní léčitel“ nebo také „vnitřní léčivá inteligence“. Avšak koncept přirozené schopnosti člověka vyvíjet se k vyšším úrovním vnitřní integrity, zdraví a celistvosti (za předpokladu, že překážky bránící tomuto procesu jsou odstraněny anebo alespoň dočasně odsunuty stranou) není typický pouze pro holotropní koncepční rámec. Podobný koncept nalezneme například v hinduistické filozofii, i když zasazený do poněkud jiného rámce. Jedná se o koncept Íšvary, neboli nejvyššího Pána světa a osobního boha každého jedince, který určuje každý okamžik v životě dotyčného člověka tím, že z jeho „karmického úložiště“ vybírá jednotlivé prožitky, okamžik za okamžikem, a to s ohledem na možnost jeho optimálního duchovního vývoje.

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Tento druh nesouladu bývá někdy označován termínem „kognitivní disonance,“ a v psychologii a psychiatrii je považován za příčinu extrémního duševního diskomfortu. Proto máme osobnost nastavenou tak, aby vždy upřednostňovala jakoukoliv cestu, jež umožní se tomuto stavu vyhnout.

Všechny ilustrace na této stránce pocházejí ze světoznámé sbírky psychedelických obrazů Stanislava Grofa.

V životě se ovšem mnohdy vyskytne řada dílčích odchylek od této základní, ideální struktury. Čtyřiadvacetihodinový porod s podáním anestetik bude mít jiný vliv na formování psychiky plodu než spontánní porod s hladkým průběhem, anebo např. porod císařským řezem.

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Citace z knihy Stanislava Grofa – Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí (2002)

Amnion je vnitřní zárodeční obal, uvnitř něhož se nachází vodní prostředí, ve kterém se vyvíjí zárodek savce, ptáka nebo plaze.

Koncept psychospirituální smrti a znovuzrození je zvlášť relevantní v psychologii, mytologii (zejména hovoříme-li o univerzálním mýtu „cesty hrdiny“, jak jej popsal ve svém díle Joseph Campbell a rovněž v současnosti s podivuhodnou pronikavostí zpopularizoval Jordan B. Peterson), v křesťanství a ve východních spirituálních tradicích. V každém z uvedených kontextů má pojem smrt ega poněkud jiný význam či kladený důraz, nicméně všechny se vzájemně doplňují a vždy v sobě nesou základní obecnou ideu smrti a znovuzrození. Ekvivalentní koncept můžeme rovněž najít v šamanských tradicích, kde se hovoří o tzv. „šamanské krizi“ a zážitku „roztrhání na kusy“.

Je nutné si uvědomit, že tento poněkud extrémní příklad je vybrán ze záznamů experimentálního výzkumu s dlouhodobým podáváním velmi vysokých dávek LSD, a týká se osoby se závažnou psychiatrickou diagnózou. Jedná se nicméně o příklad, který dobře ilustruje jak hluboko lze v rámci holotropní terapie (v tomto případě psychedeliky asistované) potenciálně dosáhnout.

Čas od času se dokonce doslýcháme o případech, kdy se zdá, že lidé procházející obzvláště bouřlivými epizodami v důsledku komplikovaného vynořujícího se COEX systému přitahují vnější situace, na které zjevně nemůžou mít žádný přímý vliv, jako např. nečekaně vzniklé náhlé nehody nebo kalamitní události, které však zároveň zapadají do jejich subjektivní prožitkové reality s nepřehlédnutelnou relevancí.

Tyto události spadají do kategorie tzv. synchronicit, což je pojem, který původně zavedl Carl Gustav Jung. Tento jev nebyl dosud dostatečně pochopen a samotný koncept synchronicity bývá někdy kritizován jako nevědecký. Ať už je to jakkoliv, pravdou zůstává, že ten kdo nějakou významnou synchronicitu v životě osobně zažil, jen vzácně pochybuje o jejím významu a důležitosti.

Stanislav Grof vedl více než 4500 terapeutických sezení s LSD. I když toto číslo bylo ještě o něco nižší v době, kdy již měl zformulované koncepty COEX systémů a bazálních perinatálních matric, z hlediska práce s holotropními stavy vědomí jsou tyto koncepty stejně relevantní dnes, jako byly v sedmdesátých letech minulého století.