Teoretický rámec
OBSAH
HOLOTROPNÍ DÝCHÁNÍ
Perinatální oblast nevědomí
Grof během svého bádání dlouhodobě pozoroval, že jakýkoliv COEX systém, který se během holotropní terapie (nebo psychedelické terapie, nebo potenciálně jakékoliv jiné prožitkové terapie schopné dosáhnout na pre-biografickou úroveň) začne vynořovat do vědomí, dříve či později začne odhalovat své kořeny sahající do perinatální oblasti. A právě tehdy začíná léčivý proces nabírat na skutečné síle a účinnosti.
Psychospirituální smrt a znovuzrození
Již jsme se letmo zmínili, že když své vnitřní zkoumání posouváme dále do perinatální oblasti, připravujeme si tím půdu pro podstoupení procesu, který asi nejlépe vystihuje pojem psychospirituální smrt a znovuzrození. Některé zdroje ho také popisují jako smrt ega.[13] Když se pokusíme tyto výrazy vyhledat na internetu, obvykle narazíme na různé vzletné definice či popisy, jako například „úplná ztráta subjektivní identity“ nebo „prožitek naprosté prázdnoty bez jakéhokoli vjemu osobní totožnosti,“ případně se můžeme dočíst o stavech „totální anihilace já“, atd. Často též dochází k matoucím záměnám pojmů smrt ega a osvícení. V každém případě se zdá, že o lidi, kteří cítí potřebu tento proces popsat, vysvětlit či nějak okomentovat, rozhodně není nouze, což jen ilustruje skutečnost, že se jedná o vpravdě univerzální fenomén, jenž má na život člověka zcela zásadní vliv.
V praxi holotropního dýchání obvykle vídáme spíše to, že se lidé se smrtí ega nesetkávají jako s jedinou, jednoznačně ohraničenou a konečnou událostí, ale spíše že je to něco, co zažívají opakovaně a na různé způsoby, a získávají tak příležitost tento fenomén pozorovat a prozkoumat jakoby skrze rozmanitá prizmata, z různých úhlů pohledu a úrovní hloubky vhledu. To se pak často rozvíjí celé roky. V životě člověka se tak smrt ega může objevit v jedné chvíli jako série jemných náznaků odhalujících různé aspekty věčné dyády života a smrti. Jindy se mu zas může zdát, jakoby se proces umírání a rození neustále projevoval úplně všude a ve všem okolo. Při jiné příležitosti pak může tentýž člověk projít radikálním, zcela jedinečným a neopakovatelným zážitkem úplného rozplynutí ega, například během sezení s podáním vysoké dávky psychedelické látky, s plně vědomým prožitím procesu umírání a následným uchováním si detailní vzpomínky na okamžik definitivního „odevzdání se věčnosti.“ Ovšem to jsou pouhé příklady. V praxi žádný limit ani šablona, do nichž bychom prožitky univerzálního mysteria smrti a znovuzrození mohli vměstnat, opravdu neexistuje. Je tedy v podstatě věcí každého z nás, zda si přejeme do našeho pojetí smrti ega zahrnout všechny její možné manifestace s veškerými nesčetnými nuancemi, projevené na různých úrovních a v rozličných oblastech naší žité zkušenosti, anebo zda si tento termín vyhradíme pouze pro jediný, patrně výjimečně silný zážitek.
Bazální perinatální matrice – BPM I-IV
Pro pečlivého holotropního badatele bude užitečné, když si celou perinatální oblast dále rozdělíme do podkategorií, což nám později může pomoci lépe integrovat a stabilizovat náš vlastní proces sebezkoumání v jeho pokročilejších fázích.
Grof vypozoroval, že perinatální obsah vykazuje v holotropním procesu tendenci projevovat se jistým charakteristickým způsobem. V jeho modelu perinatální oblasti jsou definovány čtyři kvalitativně odlišné podoblasti, které Grof pojmenoval termínem bazální perinatální matrice (BPM). Tyto matrice utváří sled zážitkových obsahů prožitých v průběhu našeho nitroděložního vývoje (nebo, jinými slovy, v průběhu těhotenství matky). Toto devítiměsíční období má rozhodující vliv na formování celého dalšího života jedince. Jakmile se nám podaří s tímto raným obdobím našeho vývoje vstoupit do přímého kontaktu, začneme také intuitivně chápat, jak zásadně se jeho vliv projevuje ve všech aspektech našeho postnatálního života.
Pojďme si tedy matrice vzít jednu po druhé…
BPM I
Celý proces psychospirituální smrti a znovuzrození, jak jím procházíme během nejrannějších fází našeho biologického života, začíná v první bazální perinatální matrici. Je to prožitkový svět nitroděložního života, který Grof někdy také nazývá amniotickým vesmírem.[14] Plod si není vědom jakýchkoliv hranic, nerozlišuje mezi vnitřním a vnějším, ani mezi svým vlastním organismem a organismem matky. Plod a jeho okolní prostředí jsou ve skutečné, nedílné jednotě.
Pokud toto ranné období probíhalo hladce a nerušeně, potom lidé, kteří se do této prožitkové oblasti navrátí v rámci holotropního procesu, často popisují zážitky „rozsáhlých oblastí bez jakýchkoliv hranic či omezení, […] ztotožnění s galaxiemi, mezihvězdným prostorem anebo s celým vesmírem. Podobné zážitky se mohou vázat k tématice mořského světa, kdy prožíváme ztotožnění s různými vodními živočichy, například rybami, medúzami, velrybami či delfíny nebo se stáváme samotným oceánem. Zdá se, že to odráží skutečnost, že plod je ve své podstatě vodní tvor. Pozitivní nitroděložní zážitky nám mohou skýtat archetypální vize bezpečné, nádherné a životodárné Matky přírody – jejího „bezpečného lůna“. Můžeme sledovat obrazy sadů plných ovoce, zralých obilných polí, zemědělských teras v Andách nebo panensky čistých polynéských ostrovů. Prožitek zdravého lůna nám může rovněž selektivně zpřístupnit archetypální oblast kolektivního nevědomí a odkrýt rajské a nebeské výjevy, o nichž vypovídá mytologie různých kultur.“[15]
Avšak ani život uvnitř lůna se nevyvíjí vždy ideálně a může ho narušovat celá řada faktorů, včetně různých nemocí matky, nehod, autoimunitní reakce mateřského organizmu, užívání drog, emoční úzkosti, atp. Při znovuprožívání výjevů takto narušeného nitroděložního vývoje, neboli vzpomínek na to, co bychom mohli nazvat „nepřátelským lůnem“, „nabýváme pocitu temného a zlověstného ohrožení a často vnímáme, že jsme čímsi otráveni. Můžeme sledovat obrazy znečištěných vod a toxických skládek, což vyjadřuje skutečnost, že příčinou mnohých prenatálních poruch jsou toxické změny probíhající v těle těhotné matky. Tyto sledy zážitků mohou být spojeny s vizemi archetypálních děsivých a démonických bytostí nebo s pocitem zrádného všudypřítomného zla. Ti z nás, kteří zažili příhody násilných zásahů v průběhu prenatálního života, například bezprostředního nebezpečí spontánního potratu či pokusu o umělé přerušení těhotenství, se obvykle setkávají s pocity všeobecného ohrožení nebo krvavých apokalyptických vizí konce světa.“[16]
Jakmile nastanou první děložní stahy, plod přechází do další prožitkové fáze …
BPM II
Se vstupem do druhé bazální perinatální matice se situace začíná dramatizovat. Plod, který svou existenci doposud prožíval v jednotě s mateřským organismem, se náhle v důsledku začínajících děložních stahů ocitá ve vážném ohrožení. Celé jeho prostředí, de facto celý vesmír, se stává nepřátelským a situace se nyní progresivně zhoršuje. Mechanické tlaky jsou čím dál hrozivější a snad ještě horší je, že plod začíná opakovaně pociťovat stavy dušení, jelikož během kontrakcí je blokován průtok okysličené krve skrze cévní tkáň placenty. Celý vesmír, jak ho dosud znal, se náhle hroutí a doslova se otevírají brány pekla. Děložní hrdlo ještě není otevřené, rostoucí tlaky se stávají neúnosné, celá situace se zdá být fatální.
BPM II – bájný Malstróm a další obvyklé manifestace
Grof vypozoroval, že pokud tyto zážitky znovu prožíváme v kontextu holotropní nebo psychedelické terapie, „obvykle cítíme, že jsme vtahováni do obrovského víru anebo pohlcováni nějakým mýtickým netvorem. Rovněž můžeme prožívat, jak se celý svět nebo dokonce vesmír ocitá v ničivých záplavách, což může být provázeno výjevy pohlcujících nebo škrtících nestvůr, například mořských oblud, draků, obrovských hadů, tarantulí nebo chobotnic. Paralyzující pocit životního ohrožení může vést k intenzivní úzkosti a obecné nedůvěře hraničící s paranoidními stavy. Další zážitkovou variantou nástupu druhé matrice může být sestup do hlubin podsvětí, říše smrti nebo pekla. …
… … Je přirozené, že člověk, jenž odhalí tuto oblast, bude cítit značnou nechuť se s ní střetnout. Sestup do hlubších zážitkových vrstev připomíná věčné zatracení, ale nejrychlejším způsobem jak tento nesnesitelný stav ukončit, je přijmout ho a zcela se mu poddat. […] [Tento proces] je důležitým stádiem duchovního otevření se a může mít pro jedince nesmírně očistný a osvobozující účinek.”[17]
BPM III
Když se klaustrofobní peklo druhé bazální perinatální matrice projeví ve své plné intenzitě a my se mu nakonec vzdáme, celý proces dospěje k bodu obratu. Děložní hrdlo se otevírá a to představuje rozhodující posun v celé situaci. I když drtivá síla periodických kontrakcí nepřestává působit, nebo se dokonce ještě stupňuje, a hrozba definitivního zániku je pořád akutní, přesto všechno dochází k důležité kvalitativní změně, a sice v tom že situace již není beznadějná, protože nyní je zde cesta ven. Můžeme to nazvat přechodem z pekla do „pekla s perspektivou.“ Třetí perinatální matrice je bojem o přežití, bojem v němž zraňujeme a sami jsme zraňováni, v důsledku zoufalého úsilí o vlastní zrození. Vyznačuje se zvláštní směsicí nesmírně silně emočně nabitých agresivních impulzů, namířených jak vůči okolnímu prostředí tak i vůči sobě samotnému, prolnutou s pocity intenzivní úzkosti, na pozadí surreální směsice bizarních výjevů a sexuálního vzrušení.
Děsivá, fantasmagorická jízda říší BPM III
BPM III „představuje neobyčejně pestrý a složitý zážitkový vzorec. Vedle skutečného a realistického znovuprožívání různých stránek zápasu v porodních cestách obsahuje navíc širokou paletu výjevů z historických, přírodních a archetypálních oblastí, z nichž nejvýznamnější jsou titánské boje, sledy agresivních a sadomasochistických scén, zážitky zvrácené sexuality, démonické výjevy, skatologické prvky a setkání s ohněm. …
… Titánský aspekt BPM III je zcela pochopitelný vzhledem k mohutným silám, s nimiž se jedinec v závěrečné fázi porodu setkává. Člověk, který se s touto stránkou třetí matrice střetne, může pociťovat hromadění i exploze silných energetických proudů. …
… Agresivní a sadomasochistické aspekty třetí matrice jsou odrazem živočišné zběsilosti organismu, jehož přežití je ohrožováno dušením, jakož i introjekcí destruktivních sil během děložních stahů. …
… Zážitky, které patří do třetí perinatální matrice, jsou charakterizovány neobyčejně silným sexuálním pudem ve své mechanické a nevýběrové kvalitě i kořistnické, pornografické a úchylné podobě. Zprostředkovávají výjevy z uliček lásky a výstředních erotických i sadomasochistických praktik. ...“[18]
Ve chvílích, kdy horoucí agónie BPM III eskaluje do závěrečné fáze, naše mysl se konečně otevírá velkému prožitkovému rozřešení celého procesu smrti a znovuzrození, a my přicházíme jako nově zrozená bytost na svět. Umírání a rození se, strach a extáze, porážka a vítězství, chaos a řád, marnost a smysl - to vše je nyní součástí jediného dokonalého celku.[19]
BPM IV
Čtvrtá perinatální matrice je matricí opětovného spojení s mateřským organismem. Je konečnou destinací, dosaženou po dlouhém a vyčerpávajícím boji. Je Domovem, kam jsme se navrátili po strastiplném a nebezpečném dobrodružství. Je to stejný Domov, ze kterého jsme se dříve na svou cestu vydali, avšak my sami už stejní nejsme. Všechno staré a zkažené shořelo ve spalující výhni závěrečné fáze BPM III a hle, tady jsem já - zcela nová bytost, jedinec vědomý si sebe sama, s jedinečným tvůrčím potenciálem, plný božského světla, zrozený do úplně nového světa. Toto je transcendence!
BPM IV — Transcendence
Na závěr této části o bazálních perinatálních matricích se ještě jednou vraťme ke Grofově knize Psychologie budoucnosti:
„‚Umírání‛ a agonie vytrpěné v průběhu zápasu o znovuzrození vyjadřují vlastní bolest a životní ohrožení, jež provázejí proces biologického narození. Smrt ega, která bezprostředně předchází okamžiku znovuzrození, znamená zánik našich starých pojetí toho, kdo jsme a jaký je svět, která v nás důsledkem porodního traumatu zůstala hluboce zaryta a díky paměti přežívají v našem nevědomí.
Když svou psýché i tělo očišťujeme od těchto starých programů tím, že je necháváme vstoupit do vědomí, vyčerpáváme tak jejich emoční náboj a tudíž je v jistém smyslu necháváme zemřít. Jelikož jsme s nimi však do značné míry ztotožněni, vnímáme blížící se okamžik smrti ega jako zánik samotné naší existence anebo dokonce celého světa. Ze širšího hlediska, i přes svou děsivou stránku, se jedná o velice léčivý a transformační proces. …
… Co během tohoto procesu ve skutečnosti umírá je naše iluzorní ego, které jsme doposud mylně považovali za naše pravé já.“
